4.19魔咒是否来袭？看看数据 你会毫不犹豫减些仓
Talmud (hebrejsky ?????????), od ??? – u?it, tedy u?ení, je soupis rabínskych diskusí tykajících se ?idovského zákona, etiky, které ?idovská tradice pova?uje za směrodatné. Právnické a etické diskuze jsou orámovány ?adou legend a p?íběh?, které slou?í jako dokreslení tematiky. Vedle Tanachu je jedním ze základních autoritativních text? ?idovské víry. Talmud má dvě ?ásti. Mi?na je psanou sbírkou ústního zákona judaismu a gemara je diskusí nad mi?nou a nad souvisejícími tanaitskymi spisy, ?asto odbo?ující k jinym témat?m a podrobně vykládající Tanach. Gemara je jedním ze základ? pro ustanovení rabínského zákona a je ?asto citována v ostatní rabínské literatu?e. Talmud jako celek byvá, stejně jako Mi?na, ozna?ován ?as (?est po?ádk? Mi?ny). Samotny termín talmud m??e v kontextu rabínské literatury znamenat následující:
- Metoda, disciplína (pí?e se s malym t). Jako metoda je opakem midra?e. Zatímco midra? z biblického textu vyvozuje právní ustanovení, talmud bere právní ustanovení a sna?í se pro něj najít oporu v biblickém textu. Někdy se termínem talmud ozna?uje samotny biblicky ver?.
- Literární dílo (jako vlastní jméno se m??e psát s velkym T). Sbírka traktát? mi?ny opat?enych komentá?em a diskusemi – gemarou. Rozli?ujeme Babylónsky talmud (Talmud bavli) a Jeruzalémsky talmud, někdy nazyvany té? Palestinsky (Talmud jeru?almi).
Talmud je kolektivní dílo, jeho? vytvo?ení trvalo několik set let. Po?et známych autor? se pohybuje kolem 3500. Rabíni, kte?í vytvá?eli gemaru, následníci tanait?, jsou nazyváni amora'im (???????, sg. amora, ?????), dosl. ??íkající“.
P?vod talmudu
[editovat | editovat zdroj]P?vodně byla ?idovská u?enost ústní. Rabíni probírali a vykládali zákon a Bibli bez pomoci písemnych děl (vyjma samotnych biblickych knih). Tento stav se nicméně drasticky změnil, a to hlavně následkem zni?ení ?idovského politicko-ekonomického spole?enství v roce 70 n. l. a následnych ot?es? v oblasti ?idovskych spole?enskych a právních norem. Rabíni museli ?elit nové situaci, jakou byl judaismus bez Chrámu a Judsko bez samosprávy, a nastal rozmach právních diskuzí a stary systém ústního u?ení nebylo mo?no udr?et. Právě během tohoto období za?aly byt rabínské diskuze zapisovány.
První zaznamenané ústní zákony mohly mít formu midra??, v nich? je halachická diskuze strukturována jako exegeticky komentá? k Pentateuchu. Ale p?ibli?ně kolem roku 200 n. l., kdy rabi Jehuda ha-Nasi zredigoval Mi?nu, za?ala p?evládat jiná forma, s uspo?ádáním podle témat spí?e ne? podle biblického ver?e. Sanhedrin v Galileji, kam se p?emístil z Judska po rozdrcení povstání Bar Kochby, dosáhl svého zenitu právě v době r. Jehudy ha-Nasi.
Struktura talmudu
[editovat | editovat zdroj]Mi?na
[editovat | editovat zdroj]Mi?na (????) je kompilací tradic, sebranych během prvních dvou století n. l. a zredigovanych do kone?né podoby kol. r. 200 rabi Jehudou ha-Nasim. Mi?na stru?ně zaznamenává názory rabín? nebo anonymní tradice a sestavuje je dle tematické p?íbuznosti.
Gemara
[editovat | editovat zdroj]Během staletí následujících po kone?ném zredigování mi?ny rabíni po celé Palestině a Babylonii tuto práci analyzovali, rozebírali a diskutovali o ní. Tyto diskuse tvo?í gemaru (????). Gemara se zamě?uje zejména na vysvětlení a rozvedení názor? tanait?. Gemara znamená ?dokon?ení“, od slovesa gamar ???: hebrejsky: dokon?il; aramejsky: studoval.
Barajta
[editovat | editovat zdroj]Gemara ?asto zmiňuje vyroky tanait?, které nejsou nikde jinde zaznamenány, a srovnává je s těmi, je? jsou obsa?eny v mi?ně, aby jimi podpo?ila nebo naopak odmítla návrhy amora'im. V?echny tyto nemi?naické tanaitické zdroje jsou nazyvány barajtot, sing. barajta, ??????, doslova ?stojící vně“, ve smyslu ?tanaitské vyroky, které se nestaly sou?ástí textu Mi?ny Jehudy ha-Nasiho“. Texty barajtot nikdy nebyly zaznamenány písemně v samostatné sbírce; jediny pramen, ze kterého je m??eme ?erpat, je tedy gemara, kde jsou vět?inou uvozeny slovy ????, ?i ??? ???? = ???, tanu rabanan, doslova ?Na?i mist?i vyu?ovali“.[1] Od ostatního textu gemary se rovně? li?í pou?itym jazykem - zatímco amora'im pí?í v drtivé vět?ině aramejsky, tanaitská látka je v?dy psána hebrejsky.
Metodologie
[editovat | editovat zdroj]Gemara je koncipována následovně:
Poté, co je uveden text mi?ny, je její text rozdělen na jednotlivé ?ásti a tyto postupně vykládány. Nej?astěji vyklad za?íná otázkami:
- Co tento vyrok mi?ny znamená
- Odkud tato tradice pochází (jaky je její d?vod, kde má oporu v písmu)
- Pokud je vyrok v mi?ně anonymní, kdo je jeho autorem
Následně r?zní rabíni nebo i gemara anonymně p?ichází s r?znymi tvrzeními a názory, ty jsou pak rozebírány a srovnávány s jinymi vyroky v dialektické vyměně názor?. Pokud dojde k názorovému st?etu, sna?í se gemara najít ?e?ení. Názorovy st?et se v gema?e nazyvá nej?astěji ku?ja (dosl. něco, co je tě?ké; obtí?), ten, kdo ku?ju vzná?í, je nazyván mak?an; odpově? (vyvrácení) ku?ji se nazyvá teruc, ten, kdo jej p?iná?í, je nazván tarcan. Teruc m??e mít r?zné formy, nej?astěj?í je tzv. chiluk, dosl. rozdělení, kdy gemara ?e?í problém mezi dvěma spornymi tradicemi tak, ?e u?í, ?e ka?dá z nich hovo?í o ně?em úplně jiném, a tudí? nemohou byt ve sporu. Tato metoda se pou?ívé p?edev?ím v situacích, kdy je text mi?ny ve sporu s textem nějaké barajty, p?ípadně jiné mi?ny, tedy p?i sporech mezi tanaity. Jedním z pravidel, kterymi se diskuze v gema?e ?ídí, je p?edpoklad, ?e tanaité mají v?dy pravdu (respektive není mo?né prohlásit o názoru mi?ny nebo barajty, ?e je ??patně“). Podobně je mo?né ?e?it i spory mezi dvěma amoraim, kde se ji? ?astěji pou?ívá logická dedukce. Ve vyjime?nych p?ípadech dochází i k pou?ití autority - Rabi XX má vět?í autoritu ne? Rabi XY a sv?j názor tak prosadí silou své osobnosti i bez argument?. V některych p?ípadech debaty nejsou uzav?eny, ?iní se tak vyrazem teku, dosl. ?a? to z?stane stát“, tedy ?tato zále?itost z?stala neroz?e?ena.“
Tyto názorové vyměny tvo?í ?stavební jednotky“ gemary; název pro takovou pasá? z gemary, která ?e?í ur?itou ?ást mi?ny, je sugja (?????; plurál sugjot). Sugja m??e byt velmi dlouhá, ale m??e se skládat i z jednoho ?i dvou slov. V ka?dé sugji jsou p?edstavovány biblické, amoraické a tanaitické vyroky na podporu rozli?nych názor?. Tím Gemara vná?í sémantické rozpory mezi tana'im a amora'im (?asto p?ipisujíce ur?ity názor některé d?ívěj?í autoritě; nap?. jak by byl byval onen ?lověk odpověděl na nějakou otázku apod.) a srovnává pohled mi?ny s pasá?emi z barajty.
Halacha a agada
[editovat | editovat zdroj]Gemara obsahuje obrovské mno?ství materiálu a dotyká se velmi mnoha témat. Tradi?ní talmudské vyroky lze rozdělit do dvou ?irokych kategorií, na halachické a agadické vyroky. Halachické vyroky jsou ty, které se tykají ?idovského práva a praxe (halacha). Agadické vyroky jsou ty, je? právní podstatu nemají, ale jsou spí?e exegetické, homiletické, etické nebo historické.
Kompilace talmudu
[editovat | editovat zdroj]Práce na gema?e probíhala ve dvou hlavních centrech ?idovské u?enosti, v Zemi izraelské a v Babylonii. Tak byly vytvo?eny dvě gemary, které mají sice obdobny styl, v některych oblastech na sebe navazují, v jinych citují spole?né prameny, nicméně ve vysledku se jedná o dvě odli?ná díla. Star?í kompilace se nazyvá Jeruzalémsky talmud neboli Talmud jeru?almi. Byl sestaven v Izraeli někdy během ?tvrtého století n. l. Babylónsky talmud byl sestaven kolem roku 500 n. l., a?koli i poté byl nadále editován. Slovo Talmud, je-li pou?ito bez bli??ího up?esnění, zpravidla ozna?uje Babylónsky talmud.
Jeruzalémsky talmud – Talmud jeru?almi
[editovat | editovat zdroj]Jeruzalémsky talmud pochází z Tiberiady ze ?koly Jochanana ben Napachy. Je kompilací obsahující u?ení t?í ?kol nalézajících se ve městech Tiberias, Sepforis a Caesarea. Jeho kone?ná redakce z?ejmě spadá do konce ?tvrtého století. Tou dobou u? bylo oficiálním nábo?enstvím ?ímského impéria k?es?anství a Jeruzalém byl hlavním městem k?es?anstva. V roce 325 n. l. císa? Konstantin, první k?es?ansky císa?, prohlásil: ?Nemějme nic spole?ného s tímto protivnym lidem,“ (tj. se ?idy). Toto prohlá?ení udělalo z ka?dého ?ida vyvrhele a ubo?áka. Jeruzalémsky talmud byl tedy redigován v mnohem hekti?těj?ím a obtí?něj?ím prost?edí, ne? jeho babylónsky protěj?ek, av?ak i p?esto z?stává nepostradatelnym zdrojem ?idovského zákonodárství ve Svaté zemi.
Babylónsky talmud – Talmud bavli
[editovat | editovat zdroj]Od dob babylonského zajetí v roce 586 p?. n. l. ?ili ?idé pouze v sídlech mimo Judsko. Vět?ina zajatc? se dom? nevrátila. P?irozenym p?ír?stkem, migrací a obchodem populace vzrostla. Nejd?le?itěj?ími ?idovskymi st?edisky byly: Nehardea, Nisibis, Mahoza, Pumbedita a Sura. Pro u?ence p?estalo byt d?le?ité cestovat pro autentickou tradici do Palestiny. ?lověkem, ktery polo?il základ k Babylonskému talmudu byl Rav. Skute?nym editorem Babylonského talmudu byl rav A?i, p?edseda akademie v Sú?e v letech 375 a? 427 n. l. Práci jím zapo?atou dokon?il Ravina. Podle tradice byl Ravina posledním amorou. Jeho smrt v roce 499 n. l. ozna?uje ukon?ení období redigování talmudu.
Srovnání stylu a tematickych p?edmět?
[editovat | editovat zdroj]Mezi oběma kompilacemi (oběma talmudy) existují rozdíly. Jazykem Jeruzalémského talmudu je západoaramejské ná?e?í, které se li?í od babylonského. Oba talmudy nemají zcela jednotnou mi?nu a po?adí traktát?, zvlá?tě v Jeruzalémském talmudu nesleduje v?dy po?adí ustavené v mi?ně.
Babylonsky talmud obsahuje gemaru pouze k 38 z 63 traktát? Mi?ny: vět?ina zákon? z oddílu Zera'im (zemědělské zákony platící pouze pro Svatou zemi) a Tahorot (zákony rituální ?istoty tykající se Chrámu a systému p?iná?ení obětí) měla v Babylonii jen maly prakticky vyznam a nebyla tudí? zahrnuta. Talmud jeruzalémsky v?ak ur?itou ?ást těchto traktát? pokryvá.
Babylonsky talmud získal mnohem vět?í vliv ne? Jeruzalémsky. Je tomu tak proto, ?e vliv a presti? ?idovského spole?enství v Izraeli ve srovnání s babylonskym spole?enstvím v letech po dokon?ení talmudu setrvale klesaly, a to a? do gaonského období. Navíc byla kone?ná úprava Babylonského talmudu mnohem kvalitněj?í ne? tomu bylo u Jeruzalémského talmudu, ?ím? se stal pou?itelněj?ím a z právního hlediska závazněj?ím.
Tisk talmudu
[editovat | editovat zdroj]První kompletní vydání Babylonského talmudu bylo vyti?těno v 16. století v Itálii Danielem Bombergem. Vedle mi?ny a gemary Bombergovo vydání obsahovalo Ra?iho komentá?e a Tosafot. Témě? v?echna ti?těná vydání od dob vydání Blombergova dodr?ela stejné stránkování. V roce 1835 vytiskl nové vydání Talmudu Menachem Romm ve Vilně.
Chápání talmudu
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Talmud je pro oby?ejného ?lověka, nadto vychovaného v evropsko-antickych p?edstavách o tom, co je logické a co ne, tě?ko pochopitelny. Jeho jazyk je spí?e stenografickym záznamem rabínskych diskuzí, navíc obsahuje mnoho ?eckych a perskych slov která se ?asem stala nejasnymi. Za ú?elem vysvětlit tato slova a pasá?e se vyvinulo jedno hlavní odvětví talmudské u?enosti. Někte?í raní komentáto?i jako rabejnu Ger?om z Mainzu (10. stol.) a rabejnu Chanan'el (za?átek 11. stol., Kairuán (Tunisko)) vytvo?ili k r?znym traktát?m pr?bě?né komentá?e, které lze ?íst spole?ně s textem traktátu a pomáhají objasnit jeho vyznam. Rabi Natan ben Jechi'el v 11. století pou?il jiny p?ístup a vytvo?il pro p?eklad obtí?nych slov lexikon nazyvany Aruch. Zdaleka nejznáměj?ím komentá?em k Babylonskému talmudu je komentá? Ra?iho (Rabi ?lomo ben Jicchak, ?lomo Jicchaki, 1040-1105). Jeho dosud nep?ekonany komentá? pokryvá témě? cely Talmud. Podobny p?ínos znamenal pro Jeruzalémsky talmud komentá? Ga'ona z Vilna. Ve 12. století vznikl dal?í hlavní komentá? známy jako Tosafot (?doplňky“ nebo ?dodatky“). Tosafot jsou sebrané komentá?e r?znych st?edověkych a?kenázskych rabín? (tosafist?) k Talmudu.
Pilpul
[editovat | editovat zdroj]V pr?běhu 15. a 16. století se objevila nová intenzivní forma studia talmudu. K vysvětlení men?ích vyznamovych rozpor? uvnit? talmudu se p?i ní pou?ívaly slo?ité logické argumentace. Pro ozna?ení tohoto typu studia se pou?íval pojem pilpul (hebrejsky pep?).
Ti, kdo pou?ívali pilpul, p?istupovali k talmudickému textu podobně, jako k Tó?e, toti?, ?e Talmud nem??e obsahovat v?bec nic nadbyte?ného ani rozporuplného. Tudí? byly vytvo?eny nové kategorie a nová rozli?ení (chilukim), které ?zdánlivé“ rozpory uvnit? Talmudu ?e?ily novymi logickymi prost?edky. Tento pilpulisticky styl poprvé zaznamenal Isaac Canpanton (zem?el ve ?panělsku r. 1463) ve svych Darchej ha-talmud (Cesty talmudu).
Studium pilpulem dosáhlo svého největ?ího rozmachu v 16. a 17. století, kdy se v je?ivách Polska a Litvy zběhlost v pilpulistické analyze pova?ovala za umění svého druhu a stala se cílem sama o sobě. Jedna z variací pilpulu spo?íval v uměle vytvo?eném problému, na ktery bylo nutné najít odpově?. Ale tato populární nová metoda studia talmudu se pochopitelně neobe?la bez kritiky. U? v 15. století eticky traktát Orot cadikim (heb. Světla spravedlivych) kritizoval pilpul za p?íli?ny d?raz na intelektuální aktivitu. Mnozí rabíni 16. a 17. století byli rovně? k pilpulu kriti?tí. Mezi nimi jsou vyzna?nymi Jehuda ben Becalel (?Pra?sky Maharal“), Je?aja Horowitz, a Ja'ir Chajim Bacharach. Maharal dokonce údajně prohlásil, ?e je u?ite?něj?í hrát ?achy, ne? studovat pilpul.
V 18. století studium pilpulem upadalo. Roz?í?eněj?ími se staly jiné styly u?ení, jako nap?. styl ?koly Ga'ona z Vilna. Pojem pilpul se ?ím dál tím víc pou?íval hanlivě pro novoty pova?ované za kasuistické a p?íli? analytické, postrádající smysl samotného u?ení. Auto?i nazyvali své vlastní komentá?e ?al derech ha-pe?at“ ("snadnou cestou"), aby zd?raznili, ?e nejde o pilpul.[2]
Brisker metoda
[editovat | editovat zdroj]Koncem 19. století se objevil dal?í trend ve studiu talmudu. Tento typ studia vyvinul a zdokonalil rabi Chajim Solovej?ik (1853-1918) z Brisku. Brisker metoda obná?í rozbor rabínské argumentace v talmudu nebo mezi ri?onim a vysvětlení r?znych názor? jejich za?azením do kategorické struktury. Brisker metoda je vysoce analytická a ?asto kritizovaná jako?to moderní verze pilpulu. Nicméně vliv brisker metody je obrovsky. Ve vět?ině moderních je?iv se talmud studuje u?itím nějaké formy brisker metody. Právě s pou?itím této metody za?ala byt Maimonidova Mi?ne Tora studována nejen jako halachická práce, ale i jako práce z oblasti interpretace talmudu.
Kritická metoda
[editovat | editovat zdroj]Text talmudu byl během jeho historie do ur?ité míry podrobován i kritickému zkoumání. Jak ukazuje Jona Frenkel ve své knize Darko ?el Ra?i be-feru?o la-Talmud ha-bavli, jedním z Ra?iho velkych p?ínos? bylo opravení textu. Rabejnu Tam, Ra?iho vnuk a jedna z úst?edních postav tosafistskych akademií proti opravování textu polemizuje ve své nep?íli? ?asto ?tené práci Sefer ha-ja?ar. Nicméně tosafisté také text talmudu opravovali, a dělali to i mnozí jiní st?edověcí komentáto?i. V?eobecně se ale tradi?ní komentá?e opravám textu talmudskych pasá?í vyhybají. V d?sledku emancipace z ghetta (1789) prodělal judaismus během 19. století silné ot?esy a transformaci (viz Progresivní judaismus, Haskala). Na talmud se za?aly aplikovat moderní metody textové a historické analyzy.
V?dcové reformního hnutí, jako nap?. Abraham Geiger a Samuel Holdheim v rámci svého úsilí od?těpit se od tradi?ního rabínského judaismu podrobili talmud p?ísnému p?ezkoumání. V reakci na to za?ali byt vedoucí p?edstavitelé ?idovské ortodoxie jako Chatam Sofer a Samson Rafael Hirsch citliví na jakékoli změny a zavrhli moderní kritické metody studia talmudu. Metody a zp?sob studia talmudu proto uvízly v debatách mezi reformismem a ortodoxií.
Někde uprost?ed mezi těmito dvěma zcela protich?dnymi pohledy vyvstala nová ?kola, která vyvinula historicko-kritickou metodu studia talmudu. U?enci a rabíni zastávající tento názor uvě?ili, ?e ?idovské právo je vysledkem dlouhého vyvoje a ?e svévolnému vmě?ování se do tohoto p?irozeného procesu bychom se měli vyhybat. Na druhou stranu také vě?ili, ?e tradi?ní ?idovské zdroje, jako talmud, by měly byt podrobeny akademickému zkoumání a kritické analyze. ?initeli tohoto pohledu byli Zachariá? Frankl, Leopold Zunz a ?lomo Jehuda Leib Rappaport. Dnes se tento typ studia objevuje p?edev?ím v konzervativním judaismu.
Mimo jiné proto, ?e soudobá metoda historického studia má p?vod v době nábo?enskych reforem, stala se v ortodoxním světě automaticky podez?elou. P?esto ji vyu?ívali i mnozí z nejsilněj?ích kritik? reformismu, v?etně striktně ortodoxních rabín?. Vyzna?ní mezi nimi byli Nachman Krochmal a Cvi Hir? Chajes.
Talmudská u?enost dnes
[editovat | editovat zdroj]Ní?e jsou uvedeny některé trendy v dne?ní talmudské u?enosti:
- Ortodoxní judaismus trvá na tom, ?e ústní zákon byl zjeven spolu s psanym zákonem. Tudí? vět?ina ortodoxních odmítá aplikovat na talmud historickou metodu.[zdroj?] Rovně? odmítá p?ipisovat autor?m talmudu jakékoli motivy.[zdroj?]
- Někte?í u?enci zastávají názor, ?e v pr?běhu historie nastaly rozsáhlé redak?ní úpravy p?íběh? a vyrok? v talmudu. Proto?e neexistují vněj?í texty, které by to potvrdily, tvrdí, ?e u vět?iny vynos? a zákon? u? dnes prostě nem??eme dolo?it p?vod ani dobu vzniku a ?e o jejich autorství m??eme s jistotou tvrdit jen málo. Podle tohoto názoru jsou vy?e uvedené otázky nezodpověditelné. Viz nap?. práce Louise Jacobse a ?ajeho J. D. Cohena.
- Někte?í u?enci zastávají názor, ?e talmud byl rozsáhle utvá?en pozděj?ími redak?ními zásahy, ale ?e obsahuje zdroje, které doká?eme s ur?itou mírou spolehlivosti rozpoznat a za?adit. Podle tohoto názoru lze zdroje identifikovat sledováním jejich historie a rozborem geografickych oblastí p?vodu. Viz nap?. práce Lee I. Levina a Davida C. Kraemera.
- Někte?í u?enci zastávají názor, ?e mnoho nebo vět?ina vyrok? a událostí popsanych v Talmudu se odehrála víceméně tak, jak byly zaznamenány, a ?e je lze pou?ít jako seriózní zdroje studia dějin. V rámci tohoto pohledu se historikové sna?í odfiltrovat pozdní dodatky (co? samo o sobě je velmi obtí?nym úkolem) a nalézt skepticky pohled na zázraky, a zanechat jenom věrohodny historizující text. Viz nap?. práce Saula Liebermana, Davida Weisse Halivniho a Avraham Goldberga.
Role Talmudu v Judaismu
[editovat | editovat zdroj]Talmud, základní dílo ?idovské paměti, pokryvá v?echny aspekty ve?kerych lidskych aktivit. Literatura a právo, medicína a geometrie, zeměpis a astronomie, podobenství a aforismy, problémy jednotlivce tvá?í v tvá? spole?nosti, chování v??i cizinci, otázky po smyslu ?ivota, interpretace Zákona a psychologická analyza, kulturní a nábo?enské konflikty – ?Obracej stránky,“ ?íká jeden mudrc, ?dob?e je obracej, nebo? je na nich v?e.“Talmud je jedine?ny. Hovo?í k srdci stejně jako k rozumu, otevírá neviditelné brány starověkych pokladnic i sou?asnych problém?.
Talmud zahrnuje studium a více ne? studium – respekt k ur?itym hodnotám, ale zároveň nep?etr?ité tázání po smyslu těchto hodnot. To znamená, ?e se zakládá p?edev?ím na dialogu: dialogu s p?ítomností, dialogu s minulostí…“
Talmud je psanym záznamem ústní tradice. Stal se základem mnohych rabínskych zákoník? a zvyk?. Ne v?ichni ?idé, a? u? v minulosti nebo v sou?asnosti, uznali talmud jako dílo mající nábo?enskou autoritu. Tento oddíl poskytuje stru?ny p?ehled těchto hnutí.
Saduceové
[editovat | editovat zdroj]Saduceové byli ?idovská sekta vzkvétající v období druhého Chrámu. Jedním z jejich hlavních argument? proti farizej?m (tj. proti směru, z něho? vze?el pozděj?í rabínsky judaismus) bylo jejich odmítnutí ústního zákona.
Karaismus
[editovat | editovat zdroj]Dal?ím hnutím, které odmítalo ústní zákon, byl karaismus. Vznikl v Babylónii v pr?běhu dvou století po uzav?ení Talmudu, v gaonském období. Rabínské zdroje hovo?í o tom, ?e my?lenka zalo?it karaity byla rázu ?istě politického, karaitské zdroje naopak uvádí, ?e jejich hnutí byly pouze dány pevněj?í obrysy. St?edobodem karaismu je odmítnutí ústní tóry tak, jak je vyjád?ena v talmudu, ve prospěch striktní věrnosti pouze psanému Zákonu. To je proti základní my?lence rabínského judaismu, ?e ústní zákon byl dán Moj?í?ovi na Sinaji spole?ně s psanym zákonem. Karaismus prakticky vymizel, z 10 % (místy a? 40 %) ?idovského obyvatelstva v době jeho největ?ího roz?í?ení poklesl jeho podíl na sou?asnych odhadovanych 0,002 %[zdroj?].
Reformní judaismus
[editovat | editovat zdroj]Se vzestupem reformního judaismu během 18. století byla autorita talmudu opět zpochybňována. Talmud (dokonce spole?ně s psanym Zákonem) byl nahlí?en pouze jako produkt pozdního starověku, mající vyznam jen jako historicky dokument.
Talmud v soudobém judaismu
[editovat | editovat zdroj]Ortodoxní judaismus nadále zd?razňuje d?le?itost studia talmudu a talmud je základní slo?kou rozvrhu v je?ivách. Pravidelné studium talmudu ve?ejností zpopularizovalo hnutí Daf jomi, denní kurs studia talmudu, ktery zalo?il v roce rabi Me'ir ?apiro.
Konzervativní judaismus obdobně zd?razňuje studium talmudu v nábo?enském a rabínském vzdělání. Talmud je studován jako historicky zdrojovy text pro halachu a na konzervativních je?ivách není nijak bráněno akademi?těj?ímu a kriti?těj?ímu p?ístupu, ktery v kombinaci s tradi?ním pojetím vede k zajímavym vysledk?m. Konzervativní p?ístup k utvá?ení právních rozhodnutí zd?razňuje vkládání klasickych text? a precedentních p?ípad? do historického a kulturního kontextu. Tento p?ístup vyústil ve vět?í praktickou flexibilitu, ne? je tomu u ortodoxního judaismu.
Reformní judaismus neklade na studium talmudu ve svych hebrejskych ?kolách takovy d?raz jako vy?e uvedené směry, ale v rabínskych seminá?ích jej vyu?uje; světonázor liberálního judaismu zamítá závaznost halachy a pou?ívá talmud pouze jako zdroj inspirace a mravního nau?ení.
Ukázky z mi?ny a talmudu
[editovat | editovat zdroj]- V ?ase p?íchodu Mesiá?e budou v?ichni otroky Izraele. (Eruvin 43b)
- Ten, kdo zachrání jednu du?i Izraele, jako by zachránil cely svět. (Sanhedrin 4:5)
- Ale heretici, udava?i a odpadlíci, kte?í odmítli Tóru a kte?í odmítli vzk?í?ení mrtvych a ?í?ili strach zemí ?ivota a kte?í h?e?ili a k h?íchu p?iváděli mnohé, jako Jeroboám syn Nebat?v, sestoupí do pekla a budou k němu odsouzeni po v?echny generace. (Ro? ha-?ana 17a)
- Aba ?aul praví: Tak jako B?h je laskavy a milosrdny, tak bu? i ty laskavy a milosrdny! (?abat 133b)
- T?i znaky má tento lid izraelsky: Jsou soucitní, zdr?enliví a konají skutky milosrdenství. (Jevamot 79a)
- Rabi El'azar praví: Nedej si namluvit od svého poku?itele, ?e hrob ti bude úto?i?těm! Chtě nechtě jsi vznikl, chtě nechtě ses narodil, chtě nechtě jsi ?iv, chtě nechtě um?e? – a chtě nechtě vydá? ú?et ze svého konání Králi v?ech král?, Nejsvětěj?ímu, pochválen budi?! (Avot IV, 29)
- Láska na ně?em závislá pomine, kdy? zanikne její p?í?ina. Láska na ni?em nezávislá nepomine nikdy. Jaká láska je na ně?em závislá? - Láska Ammóna k Tamá?e (II.kniha Samuelova kap.13.). A jaká láska není závislá na ni?em? – To je láska Davida k Jónatanovi (I.kniha Samuelova kap.18. a? II. kniha Samuelova kap.1.). (Avot 5,19)
- ?ekl Rava: Víno a vonná ko?ení otev?ely mé srdce moudrosti. (Joma 76b)
- Víno je p?vodcem ná?ku ve světě, víno je p?vodcem bídy ve světě. (Joma 76b)
- Rab Jehuda praví: Rav ?ekl: Není dovoleno ?lověku jísti, dokud nenakrmil sv?j dobytek. Jako?pak je psáno: ?Dám trávu dobytku tvému a bude? jíst a nasytí? se (Joz.11,15).“ Tedy: Prve trávu dobytku a poté teprve smí? jíst i ty. (Berachot 40a)
- Pro? byl ?lověk stvo?en teprve jako poslední tvor? Proto, aby se mu ?eklo, kdy? zpy?ní: ?I ten komár je p?edněj?í (byl na světě d?íve ne? ty).“ (Sanhedrin 38a)
- Rabi Natan praví: Vadu kterou sám má?, nevytykej jinému. (Bava meci'a 59b)
- Jinověrce, dbalého zákona, není dovoleno klamat. Vra? mu ka?dou ztrátu, netup ho, nybr? cti jej víc ne? izraelitu, jen? zákona dbaly není. (Sefer Chasidim kap.68)
- Pro uzdravení těla ?ida, a? vezme prach, ktery le?í ve stínu kolem toalety, smíchá to s medem a sní to. (Gittin 69a)
- Je vhodné spojovat studium Tóry s prací, nebo? námaha vynalo?ená na obojí dává zapomenout na h?ích. Av?ak ka?dé studium Tóry, které nedoprovází práce, nebude mít dlouhé trvání a skon?í h?íchem. (Avot II, 2).
- Zemědělství je nejni??í povolání (Yebamoth 63a)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- COHEN, Abraham. Talmud pro ka?dého. 1. vyd. Praha: Sefer, 2006. 479 s. ISBN 80-85924-49-8.
- KURAS, Benjamin. ?ít v?emi údy – Hravy talmud. Praha: Eminent, 2006. 125 s. ISBN 80-7281-275-0.
- LANGER, Ji?í. Talmud – ukázky a dějiny. Praha: [s.n.], [1990?]. 47 s. ISBN 80-85809-06-0.
- SLáMA, Petr. Tanu rabanan - Antologie rabínské literatury. Praha: Vy?ehrad, 2010. 552 s. ISBN 978-80-7021-722-1.
- STEMBERGER, Günter. Talmud a Midra?. Praha: Vy?ehrad, 1999. 447 s. ISBN 978-80-7429-065-7.
- WIESEL, Elie. Talmud – portréty a legendy. Praha: Sefer, 1993. 297 s. ISBN 80-900895-5-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu talmud na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Talmúd v Ottově slovníku nau?ném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo talmud ve Wikislovníku
Dílo Talmud ve Wikicitátech- Talmud Archivováno 25. 11. 2007 na Wayback Machine.
- Projekt Talmidim - (postupny) p?eklad Talmudu do ?e?tiny
