【图说】无影灯下的牵手 这一刻，我就是你的家人

program Apollo
Logo
Základní popis
Stát	Spojené státy americké
Organizace	NASA
Cíl	p?istání na Měsíci
Historie
Náklady	25,4 mld. $
Trvání	1961 – 1972
První start	27. ?íjna 1961
Poslední start	19. prosince 1972
úspě?né starty	32
Selhání	2
Sou?ásti	Apollo 1 Apollo 4 Apollo 5 Apollo 6 Apollo 7 Apollo 8 Apollo 9 Apollo 10 Apollo 11 Apollo 12 Apollo 13 Apollo 14 Apollo 15 Apollo 16 Apollo 17
Kosmodromy	Kennedyho vesmírné st?edisko White Sands Missile Range Startovací komplex 34 na Cape Canaveral Air Force Station
Dopravní prost?edky
Kosmická lo?	Apollo Command and Service Module Lunární modul
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

Astronaut Buzz Aldrin a jeden z p?ístroj? EASEP, v pozadí lunární modul, expedice Apollo 11

Fotografie Země po?ízená 7. prosince 1972 posádkou Apolla 17 ze vzdálenosti 29 tisíc kilometr?

百度 “一级价格歧视”又称“完全价格歧视”，每一单位产品都有不同的价格，它假定垄断者知道每位消费者对任何数量的产品要支付的最大货币量，并以此决定价格，因而能够获得每位消费者的全部消费剩余。

Program Apollo, probíhající v letech 1961–1972, byl americky program pilotovanych kosmickych let? realizovany Národním ú?adem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jeho cílem bylo p?istání lidí na Měsíci a jejich návrat na Zemi. Tohoto cíle bylo poprvé dosa?eno v roce 1969.

Program Apollo byl p?ipravován koncem 50. let 20. století jako nástupce programu Mercury, prvního amerického programu pilotovanych let?. Poté, co prezident John Fitzgerald Kennedy 25. května 1961 vyhlásil národním cílem p?istání lidí na Měsíci a jejich bezpe?ny návrat na Zem do konce desetiletí, získal program Apollo konkrétní směr.

Kennedyho úkol splnil let Apolla 11, kdy? astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. ?ervence 1969 v lunárním modulu své lodi p?istáli na Měsíci a 21. ?ervence vystoupili na jeho povrch, zatímco Michael Collins na ně ?ekal ve velitelském modulu na obě?né dráze Měsíce. V?ichni t?i se v Apollu 11 bezpe?ně vrátili k Zemi a 24. ?ervence 1969 p?istáli v Tichém oceánu. Na Měsíci p?istálo pět dal?ích misí programu Apollo, poslední v prosinci 1972. V těchto ?esti vesmírnych letech se celkem dvanáct astronaut? pro?lo po Měsíci a stali se tak jedinymi lidmi, kte?í nav?tívili jiné vesmírné těleso.

V roce 1961, kdy byl stanoven cíl programu, americké pilotované lety teprve za?ínaly – proběhl pouze jeden suborbitální let v rámci programu Mercury (Mercury-Redstone 3). P?ed lety k Měsíci doběhl program Mercury – krátkodobé lety v jednomístné kosmické lodi. V programu Gemini si Ameri?ané nacvi?ili manévrování, navigaci a spojování kosmickych lodí, vystupy do vesmíru a vyzkou?eli del?í (dvoutydenní) pobyt lidí ve vesmíru. Paralelně sondy program? Ranger, Surveyor a Lunar Orbiter prozkoumaly a zmapovaly Měsíc.

Základním technickym prost?edkem programu byla kosmická lo? Apollo, vyná?ená do vesmíru nosnymi raketami Saturn IB a Saturn V z Kennedyho vesmírného st?ediska na Floridě v USA.

Program Apollo byl úspě?ny navzdory dvěma velkym nehodám. P?i první roku 1967 během p?edstartovních zkou?ek sho?ela lo? Apollo 1 i se t?emi astronauty na palubě. P?i druhé roku 1970 během letu Apolla 13 k Měsíci vybuchla jedna z nádr?í s kyslíkem a vá?ně po?kodila lo?. S pou?itím zdroj? lunárního modulu se astronaut?m poda?ilo po obletu Měsíce bezpe?ně p?istát na Zemi.

Dal?í vyu?ití raket Saturn a lodí Apollo po skon?ení let? k Měsíci bylo zkoumáno ve studiích projektu Apollo applications, které vyústily v program Skylab v letech 1973–1974. V něm raketa Saturn V vynesla na obě?nou dráhu Země vesmírnou stanici Skylab, na ni? astronauti létali upravenymi loděmi Apollo. Lo? Apollo byla pou?ita i p?i sovětsko-americkém letu Sojuz-Apollo roku 1975.

Lety k Měsíci programu Apollo p?inesly nová prvenství v pilotovanych letech do vesmíru. Z?staly jedinymi pilotovanymi lety mimo nízkou obě?nou dráhu Země; Apollo 8 byl první pilotovany let, ktery dosáhl obě?né dráhy jiného nebeského tělesa; Apollo 17 bylo poslední misí na Měsíci a posledním letem mimo nízkou obě?nou dráhu Země. Program urychlil technologicky pokrok v mnoha oblastech souvisejících s raketovou techniku a pilotovanymi kosmickymi lety, v?etně letectví, telekomunikací a vypo?etní techniky.

Vznik a koncepce

Stanovení cíle

Program Apollo byl p?ipravován na p?elomu 50. a 60. let 20. století jako následník programu Mercury. Zatímco kosmická lo? Mercury byla jednomístná a schopná pouze krátkodobého letu na nízké obě?né dráze Země, uva?ovaná lo? Apollo měla byt dostate?ná k dopravě t?í astronaut? a? k Měsíci, p?ípadně i na jeho povrch. Novy program pojmenoval mana?er Národního ú?adu pro letectví a kosmonautiku (NASA) Abe Silverstein po staro?eckém bohu Apollónovi. Zatímco NASA pokra?ovala v plánování programu Apollo, finance pro něj byly, kv?li slabé podpo?e pilotovanych kosmickych let? ze strany tehdej?ího prezidenta Eisenhowera, uvolňovány jen pomalu.

V listopadu 1960 byl John Fitzgerald Kennedy zvolen prezidentem Spojenych stát? po agresívní protisovětské kampani, slibující mimo jiné obnovení americké nad?azenosti na poli vyzkumu vesmíru. Zavázal se získat v?d?í pozici bez podmínek a vytá?ek, udělat Spojené státy ?ne ,první, jestli?e‘, ne ,první, ale‘, ani ,první, kdy?‘, ale ,první‘ a hotovo“ (?not ,first if‘, not ,first but‘, not ,first when‘, but ,first‘ period“), Navzdory své p?edvolební rétorice s konkrétními rozhodnutími ohledně vesmírného programu nespěchal. Věděl jen málo o technickych detailech programu a vyhybal se velkym finan?ním závazk?m, které vy?adovala p?íprava pilotovanych let? na Měsíc. Kdy? jím jmenovany novy ?editel NASA James Webb po?ádal o 30% zvy?ení rozpo?tu, Kennedy podpo?il urychlení vyvoje nosnych raket, ale rozhodnutí o celkové koncepci odlo?il.

Dne 12. dubna 1961 jako první ?lověk vzlétl na obě?nou dráhu Země sovětsky kosmonaut Jurij Gagarin a americká presti? i pocit nad?azenosti dostaly velkou ránu. Na setkání vyboru Kongresu pro vědu a vesmír den po Gagarinově letu ?ada ú?astník? slíbila podpo?it nové vesmírné programy. Kennedy v?ak zachovával opatrnost.

O několik dní později, 20. dubna, Kennedy po?ádal viceprezidenta Johnsona o zhodnocení amerického vesmírného sna?ení a program?, které by Spojenym stát?m daly mo?nost dohnat a p?edehnat Sovětsky svaz. Johnson po tydnu p?i?el se závěrem, ?e Spojené státy mohou dosáhnout v?dcovství, pokud vynalo?í dostate?né úsilí. Dospěl k závěru, ?e p?istání na Měsíci je dostate?ně daleko v budoucnosti a dostate?ně obtí?né, aby ho mohly Spojené státy dosáhnout první.

Prezident Kennedy v ?e?i p?ed Kongresem vyhla?uje dosa?ení Měsíce za národní cíl Spojenych stát?

Dne 25. května 1961 Kennedy ohlásil svou podporu programu Apollo v ?e?i p?ed Kongresem:

?	Vě?ím, ?e tento národ si m??e vyty?it za cíl p?istání ?lověka na Měsíci a jeho bezpe?ny návrat na Zemi, a to do konce tohoto desetiletí. ?ádny jiny vesmírny projekt dne?ka nebude p?sobivěj?í pro lidstvo a d?le?itěj?í pro dlouhodoby vyzkum vesmíru. Uskute?nění ?ádného nebude tak obtí?né a nákladné.	“
— John Fitzgerald Kennedy

Cíl vyhlá?eny Kennedym byl ambiciózní – ke dni prezidentovy ?e?i pobyval ve vesmíru dosud pouze jeden Ameri?an (Alan Shepard), a to méně ne? měsíc p?edtím a pouze na několik minut p?i suborbitálním letu. Dokonce i někte?í zaměstnanci NASA pochybovali o splnitelnosti závazku.

Vyslání lidí na Měsíc do konce 60. let si vy?ádalo rozsáhly vzestup technologické tvo?ivosti a masivní soust?edění zdroj? (24 miliard dolar?). Na vrcholu aktivit spojenych s programem Apollo se na něm podílelo na 400 tisíc zaměstnanc? ve 20 tisících podnicích a univerzitách. Během 60. let se podstatnym zp?sobem roz?í?ila i americká vesmírná agentura realizující program – NASA. Skupina NASA pro ?ízení pilotovanych program? v Langleyho vyzkumném st?edisku se p?estěhovala do texaského Houstonu, kde vznikl novy rozsáhly vědecky komplex – dne?ní Johnsonovo vesmírné st?edisko.

Koncepce misí

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Nevyu?ité koncepce misí programu Apollo.

Jakmile Kennedy definoval cíl kosmického programu, NASA za?ala zva?ovat zp?soby jeho naplnění. Sna?ila se p?itom minimalizovat riziko pro astronauty i náklady ?i technickou náro?nost let?. Vybírala ze ?ty? mo?nych variant:

Rany návrh Apolla v koncepcích p?ímy let, nebo setkání na obě?né dráze Země, 1961

• P?ímy let (Direct Ascent): kosmická lo? letí p?ímo na Měsíc jako celek, na něm p?istane a návratová ?ást se vrátí na Zem. Pot?ebná mimo?ádně silná nosná raketa byla vyvíjena pod názvem Nova.
• Setkání na obě?né dráze země (Earth Orbit Rendezvous, EOR): Několik raket vynese ?ásti kosmické lodi, kabinu posádky, motory, palivo, které astronauti na obě?né dráze sestaví dohromady a vydají se k Měsíci, p?istanou na něm a s návratovou ?ástí se vydají zpět.
• Setkání na povrchu Měsíce (Lunar Surface Rendezvous): První nosná raketa vynese lo? se zásobami paliva, která p?istane na Měsíci. Astronauti p?iletí za ní a p?e?erpané palivo pou?ijí pro návrat.
• Setkání na obě?né dráze Měsíce (Lunar Orbit Rendezvous, LOR): jedna nosná raketa (pozděj?í Saturn V) vynese modulární kosmickou lo?. Na Měsíci nep?istane celá lo?, ale pouze ?ást – lunární modul, zatímco velitelsky modul po?ká na obě?né dráze Měsíce. Po znovuspojení je lunární modul odhozen a na Zem se vrátí astronauti ve velitelském modulu. V této variantě by na Měsíci p?istála jen relativně malá ?ást kosmické lodi a je?tě men?í odstartovala z měsí?ního povrchu.

Rany koncept lunárního modulu, cca 1962

Za?átkem roku 1961 měl p?ímy let nejsilněj?í podporu uvnit? NASA. Mnoho odborník? se obávalo i setkávacího manévru, nato?pak spojování lodí, i kdyby mělo byt uskute?něno na obě?né dráze Země. Setkání a spojení na obě?né dráze Měsíce pova?ovali za vylo?eně hazardní. Nicméně skupina kolem Johna Houbolta v Langleyho vyzkumném st?edisku zd?razňovala vyznamnou úsporu hmotnosti kosmické lodě ve variantě LOR. Během roku 1960 a první poloviny následujícího roku Houbolt urputně, ale bezúspě?ně, bojoval za setkání na obě?né dráze Měsíce.

Zlom p?ineslo a? ustanovení Golovinova vyboru v ?ervenci 1961. Vybor měl doporu?it nosi?, ale uznal, ?e vyběr nosné rakety závisí na architektu?e mise. Nakonec doporu?il kombinaci EOR a LOR p?ístupu, ?ím? se setkání na obě?né dráze Měsíce kone?ně vymanilo z postavení okrajového návrhu skupinky nad?enc?. Na p?elomu let 1961/1962 si získalo podporu mezi osazenstvem pracovní skupiny pro ?ízení pilotovanych let? v Langleyho vyzkumném st?edisku, právě tehdy transformované ve St?edisko pilotovanych let? v Houstonu. In?enyr?m z Marshallova st?ediska vesmírnych let? trvalo déle, ne? p?ijali koncepci LOR (oficiálně ji podpo?il Wernher von Braun a? na tiskové konferenci v ?ervnu 1962). NASA formálně rozhodla ve prospěch mise typu LOR 11. ?ervence 1962. Historik James Hansen k tomu poznamenal:

?	Bez p?ijetí p?vodně men?inové koncepce v roce 1962 by Spojené státy mohly dosáhnout Měsíce, ale témě? ur?itě ne p?ed koncem desetiletí, jak se zavázal prezident Kennedy.	“
— James Hansen

Koncepce LOR měla tu vyhodu, ?e lunární modul mohl byt pou?it jako záchranny ?lun v p?ípadě selhání velitelského modulu. To se stalo p?i letu Apolla 13, kdy vybuch kyslíkové nádr?e p?ipravil velitelsky modul o elektrickou energii. Zdroje lunárního modulu – pohon, elektrická energie a podpora ?ivota – umo?nily bezpe?ny návrat posádky.

Kosmická lo?

Naho?e kosmická lo? Apollo (vlevo servisní/velitelsky, vpravo hranaty lunární modul) ve srovnání s men?í lodí Gemini a malou Mercury. V odli?ném mě?ítku jsou zobrazeny jejich nosné rakety: zleva Saturn V, Titan 2 (pro Gemini) a Atlas D (pro Mercury).

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Apollo (kosmická lo?).

P?edbě?né studie lodi Apollo ji modelovaly jako trojmístny velitelsky modul doplněny několika servisními moduly s pohonem a zdroji elektrického proudu. P?edpokládalo se její vyu?ití v r?znorodych misích – letech k vesmírné stanici, obletu Měsíce, nebo návratu na Zemi z povrchu Měsíce. Poté, co se p?istání na Měsíci stalo oficiálním cílem, byla rozpracována koncepce velitelského/servisního modulu (CSM, Command/Service Module), ve kterém posádka doletěla na Měsíc, a po startu z Měsíce se v něm vrátila na Zemi, p?i?em? je?tě vět?í dal?í pohonny modul byl pot?eba pro p?istání na Měsíci.

Vyběr ?setkání na obě?né dráze“ jako konceptu letu změnil úlohu CSM v ?měsí?ní taha?“, p?i?em? pro p?istání na Měsíci a návrat k CSM pou?ila posádka nově p?idany dvoumístny lunární modul (LM, lunar module).

Velitelsky a servisní modul Apolla 15 na obě?né dráze Měsíce

Velitelsky modul (CM, Command Module) měl tvar ku?ele s vy?kou 3,66 metru, největ?ím pr?měrem 3,9 metru a hmotností 5,5 tun. Na vrcholu kabiny byl pr?lez o pr?měru 736 mm. Posádka do velitelského modulu nastupovala dal?ím pr?lezem, ve kterém bylo okno. Na stěnách kabiny se nacházela dal?í ?ty?i okna. Kabina obsahovala t?i k?esla pro posádku, modul byl vybaven i ?ástí manévrovacích motork? systému RCS (Reactive Control System), ktery zaji??oval stabilizaci a orientaci lodě, a palubním po?íta?em. Velitelsky modul byl jedinou ?ástí lodi, která byla vybavena tepelnym ?títem, proto?e jako jediná ?ást se vracela skrz zemskou atmosféru a p?istávala v mo?i.

Servisní modul (SM, Service Module) měl tvar válce dlouhého p?ibli?ně 6,71 m s pr?měrem 3,61 m. Obsahoval nádr?e na okysli?ovadlo a palivo pro motor (SPS), palivové ?lánky a nádr?e na kyslík, vodík a dusík. Motor servisního modulu o tahu 91,2 kN zaji??oval v?echny manévry: navedení na obě?nou dráhu Měsíce, opu?tění obě?né dráhy Měsíce a vět?í korekce dráhy. Servisní modul nesl také vět?inu trysek systému RCS. Prázdny vá?il 3850 kg, mohl nést 19 440 kg pohonnych hmot.

Zakázku na stavbu velitelského a servisního modulu získala spole?nost North American Aviation. V d?sledku zpo?dění, problém? s kvalitou a p?ekro?ení náklad? byly v zimě 1965–1966 vztahy mezi North American a NASA napjaté. Vztahy se zhor?ily je?tě více o rok později, kdy? v kabině p?i pozemním testu uho?ela posádka Apolla 1.

Lunární modul Apolla 16 na Měsíci

Lunární modul měl vy?ku 6,985 m a rozpětí 9,449 m p?i vyklopenych p?istávacích nohách; plně nalo?eny vá?il p?ibli?ně 15 100 kg. Skládal se ze dvou ?ástí; z p?istávacího a startovacího stupně. P?i startu z povrchu Měsíce p?istávací stupeň z?stal na povrchu.

Startovací stupeň tvo?ila p?etlaková kabina o objemu 6,65 m3 (z toho 4,5 m3 obyvatelnych) a p?ístrojovy úsek. Ve vlastní pilotní kabině se nacházely palubní p?ístroje, po?íta?e, klimatizace, systém zásobování elektrickou energií, kryt startovacího motoru a po stranách nádr?e pohonnych hmot. V p?ístrojovém úseku byly nádr?e s heliem pro tlakování pohonného systému a nádr?e s kyslíkem a vodou. Voda slou?ila k pití, ale také k chlazení a v p?ípadě nouze i na uha?ení po?áru. K p?estupu astronaut? mezi velitelskym a lunárním modulem během letu slou?il pr?lez ve stropě kabiny. Druhy, ?tvercovy pr?lez, slou?ící k vystupu na měsí?ní povrch, byl na dně kabiny. P?etlaková kabina měla 3 okna, dvě po stranách hlavní paluby, t?etí nad hlavou velitele. Moduly ur?ené k p?istání na Měsíci byly vybaveny soupravami vědeckych p?ístroj? ALSEP, p?ípadně i vozidly Lunar Rover.

Uprost?ed p?istávacího stupně byl p?istávací motor (DPS, Descent Propulsion System). Maximální tah motoru byl 46,8 kN. Startovací motor (APS, Ascent Propulsion System) dokázal ve vakuu vyvinout maximální tah 15,6 kN. Tah obou motor? bylo mo?né regulovat. Ke stabilizaci lodě slou?ily dva nezávislé stabiliza?ní systémy, ka?dy s osmi motory. Za normálních podmínek pracovaly oba systémy paralelně, v p?ípadě nouze v?ak bylo mo?né lo? stabilizovat jen jedním z nich.

Elektrickou energii lunárnímu modulu, na rozdíl od modulu velitelského a servisního, dodávaly zinko-st?íbrné palivové ?lánky, proto?e byly leh?í a spolehlivěj?í ne? vodíkovo-kyslíkové. ?ty?i ?lánky byly v p?istávacím, dva ve startovacím stupni.

Kontrakt na konstrukci a vyrobu lunárního modulu získala spole?nost Grumman Aircraft Engineering Corporation. Spole?nost měla problémy s dodr?ením termín?. První funk?ní lunární modul nebyl v?as hotovy pro plánovany zku?ební let v prosinci 1968, aby se zabránilo zdr?ení programu, musel byt změněn plán let? a jeden zru?en.

Nosné rakety

Kdy? se tym in?enyr? vedeny Wernherem von Braunem zapojil do programu Apollo, nebylo je?tě jasné, jaké úkoly bude mít jejich raketa. P?ímy let Apolla na Měsíc pot?eboval mnohem silněj?í nosnou raketu, plánovanou Novu. Rozhodnutí ve prospěch setkání na obě?né dráze Měsíce p?eorientovalo tym Marshallova st?ediska vesmírnych let? na vyvoj raket Saturn I, Saturn IB a Saturn V. I kdy? byl Saturn V slab?í ne? plánovaná Nova, stal se p?esto největ?í kdy pou?ívanou raketou.

Saturn I a IB

Nosná raketa Saturn IB startuje s Apollem 7, 11. ?íjna 1968.

Podrobněj?í informace naleznete v ?láncích Saturn I a Saturn IB.

Saturn IB byla dvoustupňová raketa, zdokonalená verze rakety Saturn I, u?ívané pro testy vybavení programu Apollo, provedení experimentu Highwater a vypou?tění dru?ic Pegasus. Saturn IB se od Saturnu I odli?oval silněj?ími motory H-1 v prvním stupni, novym systémem ?ízení letu a p?epracovanym druhym stupněm, ktery měl jeden motor J-2, namísto ?esti malych motor?. Na nízkou obě?nou dráhu dokázal dopravit náklad o hmotnosti více ne? 18 tun a byl tak schopen vynést velitelsky i servisní modul Apolla, nebo samotny lunární modul.

Pou?it byl ve ?ty?ech bezpilotních testech a k vynesení Apolla 7, první pilotované lodi programu. Po skon?ení programu Apollo rakety Saturn IB vyná?ely astronauty v lodích Apollo ke stanici Skylab, raketa byla pou?ita i v programu Sojuz-Apollo.

Saturn V

Raketa Saturn V startuje s Apollem 11, 16. ?ervence 1969.

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Saturn V.

Saturn V byla t?ístupňová nosná raketa schopná vynést a? 120 tun u?ite?ného zatí?ení na nízkou obě?nou dráhu Země a 47 tun k Měsíci. První stupeň měl pět motor? F-1, druhy pět J-2, t?etí jeden J-2.

Raketa byla pou?ita ke dvěma bezpilotním test?m lodí Apollo (Apollo 4 a 6) a pilotovanému letu Apolla 9 (zkou?ky lunárního modulu na obě?né dráze Země). Vynesla lodě Apollo ke v?em devíti let?m k Měsíci a roku 1973 té? stanici Skylab.

Lety

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Seznam kosmickych let? programu Apollo.

Bezpilotní

P?ed prvními pilotovanymi lety byly nosné rakety Saturn a lo? Apollo ?est let zkou?eny v bezpilotních misích. Letové testy rakety Saturn I za?aly ?ty?mi suborbitálními lety od ?íjna 1961 do b?ezna 1963. Následovalo ?est orbitálních let?, pět z nich s maketami lodi Apollo, poslední proběhl v ?ervenci 1965. V letech 1963 a 1965 proběhly na základně White Sands zkou?ky záchranného systému Apolla.

Během roku 1966 byla lo? Apollo t?ikrát vynesena do vesmíru raketou Saturn IB v misích AS-201, AS-202 a AS-203.

Posádka Apolla 1 v simulátoru. Zleva Roger Chaffee, Edward White, Virgil Grissom.

Následující let, ozna?eny Apollo 1 a plánovany na 21. února 1967, měl byt pilotovany. P?i nácviku p?edstartovního odpo?ítávání a nouzového opu?tění lodi 27. ledna vypukl ve velitelském modulu po?ár. Oheň se rychle roz?í?il, proto?e kabina byla naplněna ?istym kyslíkem a bylo v ní mno?ství ho?lavych materiál?. Astronauti – Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee neměli ?anci na záchranu a uho?eli. V d?sledku tragédie bylo pozměněno vnit?ní vybavení lodi a p?i pozemních zkou?kách pou?ívána atmosféra ze dvou t?etin kyslíku a t?etiny dusíku.

Dal?í bezpilotní mise u? měly název Apollo, toti? Apollo 4, Apollo 5 a Apollo 6. Koncem roku 1967 proběhl první letovy test rakety Saturn V s lodí Apollo 4, a sice velitelského a servisního modulu. Start 9. listopadu 1967 proběhl úspě?ně, takté? úspě?ny byl test tepelného ?títu Apolla p?i vstupu do atmosféry 2. kosmickou rychlostí, na kterou lo? urychlil motor servisního modulu, i vlastní p?istání Apolla.

P?i misi Apollo 5 v lednu 1968 se poprvé do vesmíru dostal lunární modul, testovány byly zejména jeho motory. Let proběhl úspě?ně, tak?e dal?í bezpilotní test lunárního modulu byl zru?en. Apollo 6 v dubnu 1968 byl poslední bezpilotní let Saturnu V. Cílem letu bylo vyzkou?ení nosné rakety, restart jejího t?etího stupně a navedení Apolla na otestování návratu Apolla po simulovaném obletu Měsíce do atmosféry Země druhou kosmickou rychlostí. Kv?li p?ed?asnému vypnutí motor? 2. stupně a neúspěchu restartu 3. stupně muselo byt pro navedení lodi na excentrickou dráhu s apogeem ve vy?i 22 274 km pou?ito motor? Apolla, jejich? vykon pak chyběl p?i plánovaném urychlení na 2. kosmickou rychlost. P?istávací manévr proběhl u? bez potí?í.

Pilotované

V pilotovanych letech programu Apollo byly posádky lodi t?í?lenné – skládaly se z velitele (CDR, Commander), pilota velitelského modulu (CMP, Command Module Pilot) a pilota lunárního modulu (LMP, Lunar Module Pilot).

Velitel byl zodpovědny za celkovy pr?běh letu. Byl pilotem lodi, tj. velitelského modulu, byl-li p?ítomen, a lunárního modulu (LM), první vycházel na povrch Měsíce. Pilot velitelského modulu slou?il jako navigátor, detailně znal systémy velitelského a servisního modulu, ?ídil po?áte?ní spojení s LM, zodpovídal za zá?ehy motor? a korekce dráhy a z?stával ve velitelském modulu, kdy? jeho kolegové p?istáli na Měsíci. Pilot lunárního modulu zastával povinnosti palubního in?enyra, kdy? sledoval systémy obou modul?, byl povinen detailně znát systémy LM. P?i samostatném letu LM pomáhal veliteli v roli navigátora, po p?istání na Měsíci doprovázel velitele na vycházkách.

Apollo 7 v ?íjnu 1968 bylo první pilotovanou misí programu. Během jedenáctidenního letu na obě?né dráze Země posádka vyzkou?ela velitelsky/servisní modul, upraveny po po?áru Apolla 1. Byl první pilotovany start Saturnu IB a první americky let troj?lenné posádky.

Měsí?ní vozidlo Lunar Rover pou?ité v misích Apollo 15, 16 a 17

Od prosince 1968 do května 1969 NASA plánovala provedení t?í pilotovanych let? s pou?itím rakety Saturn V, které měly vyzkou?et lo? Apollo v?etně lunárního modulu. Nicméně v létě 1968 bylo z?ejmé, ?e lunární modul nebude v prosinci k dispozici. Vedení NASA se proto rozhodlo vyslat v misi Apollo 8 na obě?nou dráhu Měsíce sestavu tvo?enou velitelskym a servisním modulem. Následoval let Apollo 9, během něho? byl vyzkou?en pilotovany let lunárního modulu, zatím na obě?né dráze Země.

Let Apollo 10 byl poslední p?ípravny p?ed p?istáním na Měsíci. Thomas Stafford a Eugene Cernan se v lunárním modulu spustili a? na necelych 15 km nad povrch Měsíce.

Mise Apollo 11 byla vyvrcholením celého programu. Dne 20. ?ervence 1969 Neil Armstrong a Buzz Aldrin p?istáli na Měsíci a 21. ?ervence vystoupili na jeho povrch. Apollo 12 byl druhy let s p?istáním na Měsíci. Na cestě Apolla 13 k Měsíci v?ak vybuchla jedna z nádr?í s kyslíkem a vá?ně po?kodila lo?. P?esto se posádce po obletu Měsíce poda?ilo p?istát na Zemi. Následující ?ty?i mise – Apollo 14, 15, 16 a 17 – proběhly úspě?ně. V posledních t?ech astronauti k pohybu po Měsíci pou?ívali vozidlo Lunar Rover.

Posledním letem k Měsíci bylo Apollo 17, jeho? velitel Eugene Cernan byl posledním ?lověkem stojícím na povrchu Měsíce. Ve funkci pilota lunárního modulu se letu na Měsíc poprvé zú?astnil profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt. Posádka Apolla 17 p?istála na Zemi 19. prosince 1972.

Seznam pilotovanych misí

Související informace naleznete také v ?lánku Seznam kosmickych let? programu Apollo.

Místa p?istání lodí Apollo (zeleně), sond Surveyor (?lutě) a Luna (?erveně)

• Apollo 1: Posádka zahynula po vypuknutí po?áru během p?edletového testu 27. ledna 1967.
• Apollo 7: 11. – 22. ?íjna 1968. První let Apolla a rakety Saturn IB s posádkou.
• Apollo 8: 21. – 27. prosince 1968. První oblet Měsíce a pou?ití rakety Saturn V s posádkou.
• Apollo 9: 3. – 13. b?ezna 1969. První let lunárního modulu s posádkou.
• Apollo 10: 18. – 26. května 1969. První oblet Měsíce lunárním modulem s posádkou.
• Apollo 11: 16. – 24. ?ervence 1969. První p?istání lidí na Měsíci – 20. ?ervence.
  • Na povrch Měsíce vystoupil Neil Armstrong a Buzz Aldrin.
• Apollo 12: 14. – 24. listopadu 1969. První p?esné p?istání lidí na Měsíci.
  • Na povrch Měsíce vystoupil Charles Conrad a Alan Bean.
• Apollo 13: 11. – 17. dubna 1970. Zásobník kyslíku explodoval během cesty, p?istání na Měsíci bylo zru?eno.
• Apollo 14: 31. ledna – 9. února 1971. Alan Shepard se stal jedinym kosmonautem programu Mercury, ktery se dostal na Měsíc.
  • Na povrch Měsíce vystoupil Alan Shepard a Edgar Mitchell.
• Apollo 15: 26. ?ervence – 7. srpna 1971. První mise s měsí?ním vozítkem.
  • Na povrch Měsíce vystoupil David Scott a James Irwin.
• Apollo 16: 16. – 27. dubna 1972. První p?istání na měsí?ní vrchovině.
  • Na povrch Měsíce vystoupil John Young a Charles Duke.
• Apollo 17: 7. – 19. prosince 1972. Poslední let Apolla k Měsíci, první no?ní start, jediná mise s profesionálním geologem.
  • Na povrch Měsíce vystoupil Eugene Cernan a Harrison Schmitt.

Zru?ené mise

P?vodně byly plánovány t?i dal?í lety na Měsíc, Apollo 18 a? 20. Po drastickém sní?ení rozpo?tu NASA a rozhodnutí zru?it druhou sérii raket Saturn V byly roku 1970 tyto mise zru?eny. U?et?ené prost?edky pohltil program Space Shuttle, zbylé lodi Apollo a rakety Saturn byly vyu?ity v programech Skylab a Sojuz-Apollo, p?ípadně umístěny v muzeích.

P?istání Apolla 18 bylo plánováno v místě zvané Schroter's Valley v ?ervenci 1973. Mise byla zru?ena 2. zá?í 1970 rozhodnutím Kongresu Spojenych stát? americkych. P?ed jejím zru?ením nebyla stanovena ?ádná posádka (Harrison Schmitt se stal po zru?ení Apolla 18 stal ?lenem posádky Apolla 17). Na základě rotace posádek p?edchozích misí by jako základní posádka mo?ná byla ur?ena sestava, která tvo?ila zálo?ní posádku pro Apollo 15:

• Richard ?Dick“ Francis Gordon, Jr. – velitel
• Vance DeVoe Brand – pilot velitelského modulu
• Harrison Hagan ?Jack“ Schmitt – pilot lunárního modulu

V roce 2011 byl nato?en sci-fi film z alternativní historie Apollo 18.

Mise Apollo 19 měla na Měsíci p?istát v prosinci 1973 v místě zvaném Hyginus Rille. Mise byla zru?ena 2. zá?í 1970 kv?li kongresovym ?krt?m. Ani u této mise nebyla do té doby stanovena ?ádná posádka. Na základě rotace posádek p?edchozích misí by jako základní posádka mo?ná byla ur?ena sestava:

• Fred ?Freddo“ Wallace Haise, Jr. – velitel
• William Reid Pogue – pilot velitelského modulu
• Gerald ?Jerry“ Paul Carr – pilot lunárního modulu

Let Apollo 20 měl na Měsíci p?istát v ?ervenci 1974 v kráteru Koperník (Crater Copernicus) v Mare Insularum. I tato mise byla zru?ena ?krt?m Kongresu. Stejně jako u p?edchozích zru?enych let? nebyla ani u Apolla 20 do té doby stanovena posádka. Na základě rotace posádek p?edchozích misí by v?ak jako základní posádka mo?ná byla ur?ena sestava:

• Charles ?Pete“ Conrad, Jr. – velitel
• Paul Joseph Weitz – pilot velitelského modulu
• Jack Robert Lousma – pilot lunárního modulu

Závěre?ná hodnocení

Po splnění Kennedyho úkolu dopravit ?lověka na Měsíc podpora pro americky kosmicky program ochabla. To se projevilo i p?ed?asnym ukon?ením měsí?ních misí Apollo – a?koli byly plánovány je?tě t?i dal?í lety, program byl ukon?en v prosinci 1972 letem Apolla 17. Jednou z p?í?in p?ed?asného ukon?ení programu byly i rozpo?tové ?krty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu vyu?ity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, ?e od programu Apollo se ?ádny ?lověk nevydal do vesmíru dál, ne? na nízkou obě?nou dráhu. Tento fakt je ?astym argumentem zastánc? názoru, ?e p?istání na Měsíci bylo fingované (viz ní?e).

?est let? (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo povrchu Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na obě?nou dráhu Země, aby otestovaly velitelsky a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly r?zné komponenty na obě?né dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Porouchané Apollo 13 na Měsíci nep?istálo, ale získalo také jeho fotografie.

Měsí?ní mise získaly cenná vědecká data a 382 kilogram? měsí?ních vzork?. Prováděné pokusy a pozorování zkoumaly mechaniku hornin, meteoroidy, ?í?ení seismickych vln, ?í?ení tepla, mě?ily vzdálenost Měsíce od Země, magnetická pole a slune?ní vítr. Zanechané mě?ící aparatury pracovaly do zá?í 1977, pasivní koutové odra?e?e je mo?no pro mě?ení vzdálenosti Měsíce pou?ívat dodnes.

Měsí?ní vzorky

Nejznáměj?í kámen dopraveny z Měsíce, Genesis Rock, p?ivezeny astronauty z Apolla 15.

Kámen (Fe-anortozit) p?ivezeny misí Apollo 16.

?est měsí?ních misí programu Apollo p?ivezlo 381,7 kg měsí?ních hornin. Vět?ina je ulo?ena v Lunar Receiving Laboratory v Houstonu.

Horniny dopravené z Měsíce jsou ve srovnání s bě?nymi pozemskymi materiály extrémně staré. Jejich stá?í je od 3,2 miliard let u bazalt? z měsí?ních mo?í, a? po 4,6 miliard let u vzork? z vyso?in. Jako takové p?edstavují vzorky z velmi ranych období existence slune?ní soustavy, které na Zemi témě? chybí.

Analyza slo?ení měsí?ních vzork? podpo?ila teorii velkého impaktu, podle které vznikl Měsíc po srá?ce Země s tělesem velikosti Marsu. Tato srá?ka zp?sobila vyvr?ení materiálu ze Země a onoho tělesa na obě?nou dráhu Prazemě. Z tohoto materiálu se vytvo?il prstenec, ktery se postupně zformoval do Měsíce.

Náklady

Roku 1961, kdy prezident Kennedy ohlásil program, byly náklady odhadnuty na 7 miliard dolar?. Tehdej?í administrátor NASA James Webb pova?oval tento odhad za nerealisticky a v podkladech pro viceprezidenta Johnsona uvedl ?ástku 20 miliard. Webb?v odhad ?okoval mnohé ?initele, v?etně prezidenta, ale ve zpětném pohledu se ukázal byt poměrně p?esny. V lednu 1969 NASA srovnala náklady na programy Mercury, Gemini a Apollo. Náklady na program Apollo tehdy odhadla na 23,9 miliard dolar?, rozdělenych na polo?ky (v miliónech dolar?):

• Kosmická lo? Apollo: 7 945,0;
• nosná raketa Saturn I: 767,1;
• nosná raketa Saturn IB: 1 131,2;
• nosná raketa Saturn V: 6 871,1;
• vyvoj motor? nosnych raket: 854,2;
• podpora misí: 1 432,3;
• sledování a sběr dat: 664,1;
• pozemní za?ízení: 1 830,3;
• provozní náklady: 2 420,6.

Kone?né náklady programu Apollo byly, podle zprávy z roku 1973 ur?ené pro Kongres, 25,4 miliard dolar?. Náklady na program Apollo tvo?ily po dobu jeho trvání vět?inu rozpo?tu NASA. Nap?íklad roku 1966 bylo pro Apollo ur?eno 60 % z 5,2 miliard p?idělenych NASA.

Roku 2009 NASA zve?ejnila odhad náklad? na program Apollo v dolarech roku 2005 – zaokrouhleně 170 miliard. Zapo?ítány byly náklady na vyzkum a vyvoj, dodání 15 raket Saturn V, 16 velitelskych a servisních modul?, 12 lunárních modul?, náklady na provoz a ?ízení, vydaje na vystavbu a rekonstrukci pozemních za?ízení a na letové operace. Odhad byl zalo?en na zprávě Kongresového rozpo?tového ú?adu A Budgetary Analysis of NASA’s New Vision for Space ze zá?í 2004.

Následné programy

Během rozvoje programu Apollo se NASA zamy?lela nad otázkou, co p?ijde po letech na Měsíc. V srpnu 1965 vzniklo v NASA oddělení programu aplikací Saturnu a Apolla, jeho? zaměstnanci, ve spolupráci s hlavními dodavateli, p?ipravovali pokra?ování amerického kosmického programu. Ze v?ech projekt? Apollo applications se uskute?nil pouze program Skylab a let Sojuz-Apollo.

Vesmírná stanice Skylab byla postavena z upraveného stupně S-IVB, druhého stupně rakety Saturn IB. Osídlena byla t?ikrát (mezi roky 1973 a 1974) a astronauti na ni létali loděmi Apollo (velitelsky a servisní modul), které vyná?ely rakety Saturn IB. Stanice zanikla v ?ervenci 1979.

P?i mezinárodním letu Sojuz-Apollo se v ?ervenci 1975 setkaly a spojily americké Apollo a sovětsky Sojuz 19. Tento let byl poslední pilotovanou misí NASA p?ed prvním letem raketoplánu Space Shuttle roku 1981 (mise STS-1).

Konspira?ní teorie

Fotografie místa p?istání Apolla 11 po?ízená v listopadu 2009 sondou LRO. Uprost?ed naho?e stojí p?istávací stupeň lunárního modulu se z?etelnymi p?istávacími nohami, uprost?ed dole le?í zanechané p?ístroje ze sady EASEP.

Související informace naleznete také v ?lánku Konspira?ní teorie o p?istání Apolla.

Existují konspira?ní teorie, ?e cely program Apollo byl podvod a záběry z Měsíce byly nato?eny v pozemskych studiích. Inicioval je p?edev?ím Bill Kaysing svou knihou We Never Went to the Moon v roce 1974. Teorie p?edpokládají utajení stavu věcí ze strany desítek tisíc pracovník? zapojenych do lunárního programu, stejně jako aktivní spolupráci Sovětského svazu.

Odmíta?i reálnosti let? na Měsíc hledají potvrzení pro své p?esvěd?ení nap?íklad ve fotografiích po?ízenych astronauty na Měsíci – podle nich jsou na fotografiích ?patné směry a tvary stín?, měly by byt vidět hvězdy, americká vlajka nem??e na Měsíci vlát… Tvrdí, ?e nelze p?e?ít pr?let Van Allenovymi pásy, nebo ?e motor lunárního modulu by p?i p?istání vytvo?il kráter. Jejich argumenty vycházejí z neznalosti a nepochopení fyzikálních zákon? a byly vědci vyvráceny.

P?es rozsáhlou vysvětlovací kampaň NASA je tento názor stále poměrně populární. Podle pr?zkum? ve?ejného mínění z let 1995 a 1999 si 6 % Ameri?an? myslelo, ?e p?istání byl podvrh.

Odkazy

Reference

V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Apollo program na anglické Wikipedii.

Literatura

• BROOKS, Courtney G.; GRIMWOOD, James M.; SWENSON JR., Loyd S. Chariots for Apollo: A History of Manned Lunar Spacecraft. Washington, DC: NASA, Scientific and Technical Information Branch, 1979. Dostupné online. (anglicky) 
• MURRAY, Charles; COX, Catherine Bly. Apollo: The Race to the Moon. New York: Simon and Schuster, 1989. 506 s. Dostupné online. ISBN 0-671-61101-1. (anglicky) 
• ORLOFF, Richard W. Apollo by the Numbers: A Statistical Reference. Revidované (2004). vyd. Washington, DC: NASA History Division, 2004. Dostupné online. ISBN 0-16-050631-X. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu program Apollo na Wikimedia Commons
• HOLUB, Ale?. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2011-3-7 [cit. 2025-08-07]. Kapitola Apollo. Program Apollo v Malé encyklopedii kosmonautiky. Dostupné online. 
• DISMUKES, Kim. The Apollo program [online]. NASA, rev. 2009-7-2 [cit. 2025-08-07]. Program Apollo na stránkách NASA. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-07. (anglicky) 
• GARBER, Stephen. The Apollo Program [online]. NASA History Program Office, rev. 2010-2-25 [cit. 2025-08-07]. Rozcestník stránek věnovanych programu Apollo na webech NASA i mimo ně, v?etně odkaz? na online dostupné knihy o programu Apollo vydané NASA. Dostupné online. (anglicky) 
• GARBER, Steve. The Decision to Go to the Moon : President John F. Kennedy's May 25, 1961 Speech before a Joint Session of Congress [online]. NASA History Office, rev. 2010-1-10 [cit. 2025-08-07]. O projevu prezidenta Kennedyho "Rozhodnutí vydat se na Měsíc" v Kongresu, 25. května 1961 na webu NASA, v?etně odkaz? na nahrávku i plny text ?e?i. Dostupné online. (anglicky) 
• SMITH, Yvette. Apollo [online]. NASA, rev. 2011-7-20 [cit. 2025-08-07]. Program Apollo na webu NASA (NASA Home >> Missions >> Past Missions >> Apollo). Dostupné online. (anglicky) 
• Lunar Science and Exploration [online]. Houston: Lunar and Planetary Institute [cit. 2025-08-07]. O vyzkumu Měsíce, v?etně programu Apollo, na webu Lunar and Planetary Institute. Dostupné online. (anglicky) 
• Apollo Image Archive [online]. Arizona State University [cit. 2025-08-07]. Archív fotografií po?ízenych v pr?běhu misí Apollo 15 a? 17. Dostupné online. (anglicky) 

Portály: Kosmonautika | Měsíc

Autoritní data	BIBSYS: 90850041 GND: 4232143-8 ISNI: 0000 0001 2370 1713 LCCN: n85308634 LNB: 000232327 NDL: 00956386 NLA: 49867086 NLI: 987007266750705171 SNAC: w6wf1szt SUDOC: 125211791 VIAF: 158349825