红斑狼疮是一种什么病

Atlas III Centaur p?i startu v roce 2000

百度 胃炎伴糜烂吃什么药效果好

Po?etná rodina raket Atlas za?íná u první americké mezikontinentální balistické st?ely SM-65 Atlas. Jednalo se o jedenap?lstupňovou raketu spalující kapalny kyslík a RP-1. Raketa byla vybavena dvěma motory Rocketdyne LR-89 a jedním LR-105, p?i?em? dva LR-89 byly odhozeny během vzestupu (proto jedenap?lstupňová). Spolu s raketami Redstone a Vanguard tvo?ila páte? amerického vesmírného programu v jeho po?átcích na p?elomu 50. a 60. let. V porovnání se svymi sou?asníky byla nejsilněj?í a to ji p?edur?ilo pro vyná?ení tě??ích náklad?. Mezi její prvenství pat?í úspě?ny orbitální let s lidskou posádkou, vypu?tění prvních ?pioná?ních satelit?, prvních sond k Měsíci, Venu?i, Merkuru, Marsu, Jupiteru a Saturnu. Později byly p?idány horní stupně Agena a poté Centaur. Rakety Atlas jsou historicky nejúspě?něj?í komer?ně vyu?ívané nosné rakety pou?ívané p?evá?ně pro vyná?ení komunika?ních satelit?. V dne?ní době je v aktivní slu?bě pouze Atlas V.

Historie

SM-65 Atlas-B

Po?átky SM-65

Atlas za?ínal jako studie po?adovaná US Army Air Corps z ?íjna 1945 na st?elu dlouhého dosahu. 10. ledna 1946 byly up?esněny po?adavky a projekt byl rozdělen na dvě varianty s dosahem 6 000 námo?ních mil, první měla byt podzvuková, ok?ídlená a poháněná proudovym motorem a druhá varianta měla byt poháněná raketovym motorem, dosahovat supersonickych rychlostí a létat po balistické dráze. Projekt vy?adoval vyvinutí novych technologií jako t?eba velmi lehké nádr?e, systém kloubového zavě?ení motor?, oddělitelnou sekci s bojovou hlavicí a vysoce vykonné motory. V roce 1947 dostal Convair kontrakt na balistickou raketu, projekt podzvukové st?ely byl p?edán firmám Northrop a Martin. Projekt balistické rakety vyústil ve t?i testovací prototypy MX-774, ale těsně p?ed prvními letovymi zkou?kami v ?ervenci 1947 bylo odst?i?eno financování a program byl zru?en. Poslední zbytky dotací byly vyu?ity na testování ve White Sands Proving Ground od ?ervence do prosince 1947 a dal?í vyvoj probíhal velmi pomalu a byl financován z rozpo?tu spole?nosti Convair.

O?ivení programu p?i?lo se za?átkem studené války a v zá?í 1951 dostal Convair novou zakázku na mezikontinentální st?elu zalo?enou na poznatcích z programu MX-774. Hlavním problémem byl nespolehlivy systém zá?ehu, jeho? úspě?nost se pohybovala kolem 50 %. Proto vznikla jedenap?lstupňová koncepce, kdy v?echny t?i motory byly za?ehnuty spole?ně je?tě p?ed vzletem a dva motory byly odhozeny během letu. Naplno se projekt rozjel v roce 1955, kdy? informace vyzvědnych slu?eb potvrdily, ?e Sovětsky svaz pokro?il ve vyvoji své vlastní mezikontinentální rakety R-7. Program tou dobou nesl název WS107A-l a stal se národním projektem nejvy??í priority. Testy pohonného systému a první letové testy probíhaly v roce 1956. První let Atlasu-A se konal 11. ?ervna 1957. Program Atlas byl ve své době nejrozsáhlej?ím projektem a v období nejintenzivněj?ích prací na něm pracovalo 33 000 lidí a celkové náklady se vy?plhaly na 8 miliard dolar?.

Vesmírné lety

Mercury-Atlas 7

Convair a USAF se roku 1955 ucházely se svym projektem Orbital Research and Test Vehicle (ORTV) vyběrového ?ízení na vypu?tění první umělé dru?ice k p?íle?itosti Mezinárodního geofyzikálního roku 1957–1958. Tehdy se vyběrového ?ízení ú?astnil je?tě program Vanguard námo?nictva a Program Orbiter/Redstone ?ízeny Wernherem von Braunem a US Army. Atlas byl tehdy komisí ministerstva obrany odmítnut, proto?e se stejně jako Redstone jednalo o nejd?le?itěj?í programy národního vyznamu a zpomalení programu kv?li vědeckému projektu bylo nemyslitelné.

Zlom p?i?el a? po vypu?tění Sputniku 4. ?íjna 1957. Rakety Vanguard byly neúspě?né a vybuchovaly krátce po startu a von Braunova raketa Juno I (?ty?stupňovy Redstone) dokázala vynést pouze maly satelit, zatímco sověti dokázali vypustit 1,3 tunovy Sputnik 3. Program ORTV tak byl znovu-o?iven a hlavním cílem bylo co nejrychleji upravit Atlas na orbitální nosny prost?edek, aby tak o?istily po?ramocenou pověst USA. V prosinci 1958 odstartoval Atlas-B se satelitem SCORE (Signal Communication by Orbiting Relay Equipment) a umístil ho na stabilní orbitu, satelit z?stal spojen s Atlasem a dohromady tak tvo?ily ?ty?tunovou masu a USA se mohli pochlubit nejtě??ím vynesenym objektem, a?koli samotny satelit vá?il pouhych 70 kg.

Dal?í rozvoj následoval s programem Mercury, kde Atlas-D slou?il jako nosi? v letech s lidskou posádkou. P?idáním nově vyvinutych horních stupň? Agena a Centaur získal Atlas vy??í nosnost a dlouhou dobu p?sobil jako hlavní nosny systém ve slu?bách NASA v projektech lodí s lidskou posádkou, pr?zkumu planet a dal?ích vědeckych projektech. Díky tomu, ?e se studená válka nezměnila ve skute?nou válku, z?stala vět?ina p?vodních raket SM-65 Atlas ve svych silech a po vy?azení byly vyu?ívány pro komer?ní a vládní kosmické aplikace. Poslední z takto upravenych raket vzlétla roku 1995, tedy 33 let po svém dokon?ení.

?asová osa raket Atlas

Varianty

Atlas F

Atlas

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku SM-65 Atlas.

P?vodní mezikontinentální raketa SM-65 Atlas byla p?estavěna na kosmickou nosnou raketu nejprve pro kosmické lodě programu Mercury a pro vyná?ení prvních satelit?. Zpo?átku raketa nedisponovala ?ádnymi dal?ími stupni a její nosnost byla velmi omezená. Byla proto vyu?ívaná pro dopravu dru?ic na balistickou dráhu, p?i?em? dru?ice měly vlastní pohonny systém. Pou?ití bylo pro u?ite?ny náklad do 1400 kg. Konstrukce Atlasu byla ve své době v mnoha směrech unikátní a mnoho prvk? se pou?ívá dodnes na stupni Centaur. P?vodní raketa SM-65 Atlas byla několikrát modifikována, hlavní úpravy spo?ívaly ve zvět?ování palivovych nádr?í a vyměnách motor?. Nejpou?ívaněj?í verze byly Atlas D a Atlas E/F, které vznikly p?estavbou vy?azenych balistickych st?el a dále verze Atlas Centaur a Atlas Agena, které byly upraveny pro pou?ití druhych stupň? Centaur a Agena. Pozděj?í verze u? dosahovaly vysoké spolehlivosti. V?echny typy Atlas? byly po technické stránce témě? identické a? do verze Atlas III, která sice stále pou?ívá osvěd?enou koncepci balonovych nádr?í, ale ji? nemá odhazovací p?lstupeň a pou?ívá novy rusky motor RD-180.

Jednotlivé verze prvního stupně

• Atlas A – P?vodně testovací verze vojenské jaderné rakety, později bylo několik raket p?estavěno pro vesmírné aplikace. Motory byly dva XLR-89-1. Poslední let se uskute?nil roku 1958.
• Atlas B – Testovací verze pro komplexní ově?ení v?ech letovych systém?. Byla vybavena motory XLR-105-5. Několik nosi?? p?estavěno pro vesmírné aplikace. Poslední start v roce 1959.
• Atlas C – Testovací verze pro ově?ení rádiového ?ízení a tenkostěnnych nádr?í.
• Atlas D – Pou?ívaná jako mezikontinentální balistická raketa i kosmicky nosny systém. Celkem 252 start?, poslední v roce 1967, celkem 33 selhání.
• Atlas LV-3B / Mercury – Upravená verze Atlasu D pro program Mercury.
• Atlas E – Mezi lety 1960–1966 slou?ila jako hlavní americká mezikontinentální balistická st?ela, po vy?azení byla po dal?ích 20 let pou?ívána jako první stupeň nosnych raket.
• Atlas F – Lehce modifikovaná verze Atlas E, hlavní úpravou je mo?nost odpalování z podzemních sil. Pro pou?ití jako kosmicky nosi? se od verze Atlas E tak?ka neli?í a někdy se uvádí jako Atlas E/F. Celkem se uskute?nilo 202 start? mezi lety 1959–1995
• Atlas G/H/I – Prodlou?ená verze s upravenymi motory LR-105-7. Pou?ívány a? do roku 1997.
• Atlas Agena LV-3/SLV-3 – Upravená verze pro p?ipojení stupně Agena.
• Atlas Centaur LV-3/SLV-3 – Upravená verze pro p?ipojení stupně Centaur.

Atlas Agena

Tabulka srovnání verzí prvního stupně

Model	MX 774	Atlas A	Atlas B	Atlas C	Atlas D	Atlas LV-3B	Atlas E/F
Nosnost	–	–	70 suborbitální	70 suborbitální	1400 kg	1360 kg	820 kg
Tah p?i startu	35 kN	1517 kN	1587 kN	1587 kN	1629 kN	1587 kN	1713 kN
Hmotnost	1100 kg	81 647 kg	107 610 kg	110 470 kg	119 000 kg	116 100 kg	122 000 kg
Motory	4× MX 774	2× XLR-89-1	1× XLR-105-1 2× XLR-89-1	1× XLR-105-1	2× XLR-89-5 1× XLR-105-5	2× XLR-89-5 1× XLR-105-5	2× LR-89-5 1× LR-105-5
Po?et start?	3	4	10	6	135	10	202
úspě?nost	0%	50%	60%	66%	76,3%	70%	84%
Ve slu?bě	1948	1957–1958	1958–1959	1958–1959	1959–1967	1959–1963	1965–1995
ú?el	studie	Prototyp/testy	testy nosná raketa	testy	ICBM nosná raketa	nosná raketa Program Mercury	ICBM nosná raketa

Nosnost – není-li dáno jinak, platí hodnoty pro nosnost na nízkou obě?nou dráhu Země.

Atlas Able

T?ístupňová varianta. K vlastní raketě Atlas D byly p?ipojeny druhy a t?etí stupeň rakety Vanguard. Raketa měla slou?it pro vyná?ení a? 680 kg na nízkou obě?nou dráhu, 230 kg na Měsíc nebo 130 kg na únikovou rychlost. ?ádny z pěti (někde uváděny 4 pokusy) pokus? o vypu?tění se nepovedl a raketa byla sta?ena v roce 1960. První nehoda se stala p?i statickém testu motoru, dal?í pak byly zp?sobeny p?íli?nym namáháním konstrukce prvního stupně zp?sobené vysokym dynamickym zatí?ením p?i pr?letu hustymi vrstvami atmosféry. Dal?í problémy nastávaly p?i separaci druhého stupně, kdy docházelo k jeho po?kození a následné explozi. P?i nepoda?enych startech byly zni?eny sondy P-3, P-30 a P-31 programu Pioneer.

Atlas Agena

Související informace naleznete také v ?lánku Agena (raketovy stupeň).

K základnímu stupni Atlas SLV-3 (upravená verze Atlasu D) byl jako druhy stupeň p?ipojen stupeň Agena. Projektu Atlas Agena p?edcházela studie Atlas Vega z roku 1959, kterou nechala vypracovat NASA, jako prozatímní ?e?ení, ne? bude hotov stupeň Centaur. Ne? v?ak mohla vzlétnout první raketa, bylo zji?těno ?e CIA a USAF ji? provozují podobnou koncepci pod názvem Hustler pro program ?pioná?ních satelit? CORONA, a proto do?lo ke slou?ení projekt? a p?ejmenování na Agena. Tato dvoustupňová kombinace se pou?ívala pro vypou?tění meziplanetárních sond Pioneer, Mariner, Ranger o hmotnosti do 260 kg, dru?ic o hmotnosti do 2600 kg nebo jako cílovy objekt pro nácvik orbitálních spojení v programu Gemini . Od roku 1961 bylo vypu?těno více ne? 100 raket Atlas Agena. Byly pou?ívány verze Agena A/B/D a varianty základního nosi?e Atlas SLV-3/SLV-3A a Atlas E/F. Poslední start se konal v roce 1966 a stupeň Agena byl nahrazen vykonněj?ím a ú?inněj?ím stupněm Centaur

Atlas Centaur

Atlas Centaur se sondou Pioneer 10

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Centaur (raketovy stupeň).

Na konci 60. let 20. století za?al byt nahrazován stupeň Agena stupněm Centaur. Obě verze byly pou?ívány sou?asně, av?ak vyhody Centauru jasně p?eva?ovaly a pozděj?í verze raket Atlas vychází z právě z této koncepce. Trup rakety Atlas byl prodlou?en v horní ?ásti a na něj byl usazen druhy stupeň Centaur. Ten měl dva své kyslíkovodíkové motory RL-10, které spole?ně vyvinuly tah 133,5 kN. Základní stupeň byl pou?íván postupně ve verzích Atlas D, později Atlas Centaur LV-3C a SLV-3c. Centaur byl pou?íván ve verzích Centaur C/D/E/I. Raketa slou?ila zprvu pro vysílání meziplanetárních sond s hmotností do 500 kg, později pro vypou?tění tě??ích stacionárních dru?ic do 830 kg. Mezi její nejd?le?itěj?í mise pat?ily sondy k Měsíci v programu Surveyor, meziplanetární sondy program? Mariner a Pioneer, dále se vyrazně podílela na vyná?ení komunika?ních satelit? Intelsat.

Atlas Burner

K základnímu stupni Atlas byl p?ipojen t?etí stupeň Burner (firemní zna?ení Star 37), pou?ívany jako t?etí stupeň raket Delta. Tím vznikla dvoustupňová (verze Atlas Burner 2A byla t?ístupňová) raketa schopná dopravit na obě?nou dráhu za?ízení do 750 kg. Celkově se konaly pouze dva starty, p?i?em? p?i prvním v roce 1968 selhal aerodynamicky kryt a bylo tak zni?eno devět satelit?, které měly byt dopraveny na orbitu. Dal?í a poslední start v roce 1972 byl úspě?ny. První varianta, Atlas Burner 2 byla slo?ena ze základního stupně Atlas Agena SLV-3, ktery byl p?evzat z projektu Atlas Agena. Druhy stupeň tvo?il stupeň Burner 2, ktery se pou?íval jako t?etí stupeň na raketách Thor a Delta. Varianta Atlas Burner 2A byla t?ístupňová, první stupeň byl Atlas E/F, druhy stupeň byl Burner 2 a t?etí stupeň byl Star 26 nazyvany Burner 2A.

Pr?běh letu rakety Atlas I, mise Beppo-SAX 30. dubna 1996

Atlas I

Související informace naleznete také v ?lánku Atlas I.

Byla to vylep?ená verze rakety Atlas Centaur. Vět?ina klí?ovych komponent je stejná, ale naváděcí a ovládací systém doznal vyraznych vylep?ení. Staré analogové vypo?etní jednotky byly nahrazeny novymi plně digitálními. Konstruk?ně se jednalo o star?í verzi Atlas G/H, s p?ipojenym druhym stupněm Centaur. Byla pou?ívána v letech 1990 a? 1997

Atlas II

Související informace naleznete také v ?lánku Atlas II.

Atlas V - 551

Atlas II byla poslední verzí Atlasu vyu?ívající 1,5 (resp. 2,5 a 3,5) stupňovy koncept. Vykonala celkem 63 start? (v?echny verze) a poslední se konal 31. srpna 2004. Do roku 1997 byla pou?ívána soubě?ně s raketou Atlas I a od roku 2000 byla vy?ívána soubě?ně s raketou Atlas III. Byla vyráběna ve t?ech verzích: t?ístupňovy Atlas II, dvoustupňovy Atlas IIA a Atlas IIAS se ?ty?mi p?ídavnymi motory Castor pro tě??í náklady.

Atlas III

Související informace naleznete také v ?lánku Atlas III.

Atlas III byla americká nosná raketa, pou?ívaná v letech 2000–2005. Po p?edchozích ?lenech rodiny zdědila balonové nádr?e, naváděcí systém a druhy stupeň Centaur, ktery je pou?íván ji? témě? 50 let. Nejvyznamněj?í změnou je v?ak pou?ití ruskych motor? RD-180 s uzav?enym cyklem. Celkem se konalo 6 start? a v?echny byly úspě?né.

Atlas V

Související informace naleznete také v ?lánku Atlas V.

Atlas V je dvoustupňová nosná raketa p?vodně vyráběná spole?ností United Launch Alliance. První stupeň se nazyvá CCB (Common Core Booster) a spaluje RP-1 (petrolej) a kapalny kyslík, o jeho pohon se stará jeden motor ruské konstrukce RD-180. Druhy stupeň je Centaur V1 s motory RL-10A-4-2 na kapalny vodík a kyslík. Pomocné rakety byly vyvinuty spole?ností Aerojet vyhradně pro Atlas V a nazyvají se jednodu?e Atlas V SRB (Atlas V Solid Rocket Booster). První start se konal v srpnu 2002 a od té doby startovala celkem 12 krát s témě? 100 % úspě?ností.

Tabulka srovnání vícestupňovych verzí

Model	Atlas Agena	Atlas Centaur	Atlas I	Atlas II	Atlas III	Atlas V 5H2
Nosnost	2000 kg	1900 kg na GEO	3630 kg 2255 na GEO	6580 kg 2810 na GEO	10 218 kg 4500 na GEO	20 050 kg
Celkovy tah	1600 kN	1940 kN	1940 kN	2110 kN	2600 kN	12 000 kN
Hmotnost	140 000 kg	150 000 kg	164 300 kg	204 200 kg	215 000 kg	546 700 kg
Po?et start?	119	61	11	63	6	0
úspě?nost	86,5%	83,6%	72%	100%	100%	–
Ve slu?bě	1960–1978	1962–1983	1990–1997	1991–2004	2000–2008	2002

Nosnost – není-li dáno jinak, platí hodnoty pro nosnost na nízkou obě?nou dráhu Země.
GEO – Geostacionární obě?ná dráha.
Hodnoty jsou orienta?ní a mohou se u li?it pro r?zné typy vy??ích stupň? a modifikace prvního stupně.

Vyrobci

Stupeň Centaur p?ed moná?í na raketu Atlas II

Vyvojem p?vodní rakety Atlas byla v roce 1946 pově?ena spole?nost Consolidated Vultee Aircraft Corporation, jinak známá jako Convair. Ne? v?ak do?lo na vyrobu testovacích raket, byla p?evzata spole?ností General Dynamics, která vyrobu raket odprodala Lockheedu. Dnes je vyroba a provoz v re?ii spole?nosti United Launch Alliance.

Hlavní vyrobci

• Convair – Základní studie.
• Convair Division General Dynamics – Od roku 1953 byl Convair sou?ástí General Dynamics. Divize Convair pokra?ovala na vyvoji a vyroba byla p?enesena do ostatních za?ízení General Dynamics.
• Lockheed Martin – Vyroba a vyvoj raket Atlas II a III.
• United Launch Alliance – Sou?asny vyrobce a provozovatel Atlasu V. Podnik byl zalo?en spole?nostmi Boeing a Lockheed Martin.

Dodavatelé

• Lockheed – Byvaly vyrobce stupně Agena.
• Boeing – Vyrobce stupně Burner 2.
• Pratt&Whitney Rocketdyne – Vyrobce ?ad motor? LR-89, LR-105 a RL-10.
• Thiokol – Dodavatel motor? Star 38, Star 37, Star 27.
• Bell Aircraft Corporation – Dodavatel motor? Bell 8000 pro stupeň Agena.
• NPO Energoma? – Dodavatel motor? RD-180 pro rakety Atlas III a Atlas V.
• Honeywell – Naviga?ní systém, rádiové ovládání a později naváděcí po?íta?.
• Aerojet – Pomocné motory Atlasu V SRM (Solid Rocket Motor)

Rampy pro Atlasy

Odpalovací komplex 41 na Cape Canaveral

Cape Canaveral

Související informace naleznete také v ?lánku Cape Canaveral Air Force Station.

Pro rakety testy balistickych rakety SM-65 Atlas byly na Cape Canaveral postaveny ?ty?i odpalovací komplexy. Do slu?by byly uváděny postupně, od srpna 1957 do dubna 1958, jednalo se o komplexy 11, 12, 13, 14, p?i?em? komplex 14 za?al slou?it jako první, ji? 11. ?ervna 1957. Probíhaly zde testovací lety raket Atlas A a? Atlas F a trvaly a? do po?átku 60. let, kdy byly odpalovací komplexy postupně upraveny a p?edány NASA, která je vy?ívala ke start?m raket program? Atlas Mercury a Atlas Agena. Komplexy 11,12 a 14 byly uzav?eny roku 1967 a komplex 13 roku 1978. V dubnu 1984 byly komplex 14 a rampa komplexu 13 prohlá?eny národní historickou památkou.

Demolice vě?e komplexu 36A

Odpalovací komplexy 36A 36B byly navr?eny pro starty raket Atlas Centaur a byly provozovány NASA. První byl dokon?en komplex 36A a 8. května 1962 zde proběhl první a neúspě?ny start konfigurace Atlas Centaur. Druhy komplex, 36B, byl vystavěn mezi únorem 1963 a ?ervnem 1964. Oba komplexy poté slou?ily mnoho let a konala se zde ?ada start? d?le?itych misí. V roce 1989 byly oba p?evedeny na USAF a General Dynamics a dále slou?ily pro komer?ní starty raket Atlas I a? Atlas V. Rampy byly roku 2006 zbourány a servisní vě?e následovaly v ?ervnu 2007. Komplex 41 byl pou?íván od roku 1965 pro starty raket Titan a od srpna 2002 jej vyu?ívá United Launch Alliance pro rakety Atlas V.

• Rampa 11 – Testovací lety raket Atlas B/D/E/F
• Rampa 12 – Testovací lety raket Atlas A/C/D, Atlas Agena, Atlas Able
• Rampa 13 – Testovací lety raket Atlas B/C/D a Atlas Agena
• Rampa 14 – Po?áte?ní testy raket Atlas A/B/C. Dále zde startovaly rakety Atlas LV-3B / Mercury a rakety Atlas Agena
• Rampa 36A/B – Pro rakety Atlas Centaur (programy Surveyor, Mariner, Pioneer), Atlas II, Atlas IIA a IIAS pro komer?ní starty (komunika?ní satelity Intelsat)
• Rampa 41 pro rakety Atlas V

Vandenberg Air Force Base

Související informace naleznete také v ?lánku Vandenberg Air Force Base.

Vandenberg AFB – Kalifornie 15. zá?í 1994

Na základně Vandenberg Air Force Base bylo na po?átku 60. let postaveno několik odpalovacích komplex? pro testy raket SM-65 Atlas a základna byla zároveň prvním stanovi?těm mezikontinentálních balistickych st?el. Jako první byly uváděny do provozu komplexy SLC3W, SLC3E a SLC4E. Později rampy komplexu 576 ,OSTF1 a OSTF2. V polovině 60. let bylo několik stanovi?? p?estavěno pro pot?eby test? ABRES (Advanced Ballistic Reentry System – Pokro?ily balistické návratovy systém) a několik ramp bylo upraveno pro starty vesmírnych raket Atlas Agena programu CORONA a dal?ích. Komplexy SLC3E a SLC3W pak slou?ili pro vojenské, vědecké a komer?ní starty.

• 576 – Komplex několika ramp pro testování SM-65 Atlas a první aktivní raketová základna Atlasu
• OSTF1 a OSTF2 – Testovací raketová sila
• SLC3 West – Atlas Agena, programy CORONA, Samos a dal?í
• SLC3 East – Atlas I, Atlas II, Atlas Agena, a v sou?asnosti Atlas V

White Sands

Na základně White Sands Missile Range se v roce 1948 konaly první suborbitální testy rakety MX-774. Jednalo se o t?i testy, starty probíhaly na odpalovacím komplexu 33 a v?echny byly neúspě?né.

Edwardsova letecká základna

Na letecké základně Edwards se 21. a 22. ?ervna 1956 konaly testy motoru. První testovací zá?ehy byly pro poruchu palivového systému neúspě?né, ale druhy den ji? proběhlo v?e hladce a motor byl na ?ty?i sekundy úspě?ně za?ehnut.

Vojenské raketové základny

• Altus Air Force Base
• Dyess Air Force Base
• Fairchild Air Force Base
• Forbes Air Force Base
• Francis E. Warren Air Force Base
• Lincoln Air Force Base
• Offutt Air Force Base
• Plattsburgh Air Force Base
• Schilling Municipal Airport
• Walker Air Force Base

Odkazy

Související ?lánky

• Agena (raketovy stupeň)
• Centaur (raketovy stupeň)
• Program Mercury
• Rakety Delta

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Rakety Atlas na Wikimedia Commons
• (?esky)Informace na kosmo.cz
• (anglicky)Encyclopedia Astronautica
• (anglicky)Gunter's Space Page
• (anglicky)krátké video o padesátileté historii raket Atlas délka – 8:33

Portály: Kosmonautika