新华网十九大报道中心在人民大会堂正式运行
| Mercury | |
|---|---|
 | |
| Základní popis | |
| Stát | Spojené státy americké |
| Organizace | NASA |
| Cíle | orbital spaceflight lidsky vesmírny let suborbitální kosmicky let |
| Historie | |
| Náklady | 277 mil. $ |
| Trvání | 1958 – 1963 |
| První start | 9. zá?í 1959 |
| Poslední start | 15. května 1963 |
| úspě?né starty | 11 |
| Selhání | 0 |
| Sou?ásti | Little Joe 1 Big Joe 1 Little Joe 6 Little Joe 1A Little Joe 2 Little Joe 1B Beach Abort Mercury-Atlas 1 Little Joe 5 Mercury-Redstone 1 Mercury-Redstone 1A Mercury-Redstone 2 Mercury-Atlas 2 Little Joe 5A Mercury-Redstone BD Mercury-Atlas 3 Little Joe 5B Mercury-Redstone 3 Mercury-Redstone 4 Mercury-Atlas 4 Mercury-Scout 1 Mercury-Atlas 5 Mercury-Atlas 6 Mercury-Atlas 7 Mercury-Atlas 8 Mercury-Atlas 9 |
| Kosmodromy | Cape Canaveral Space Force Station Wallops Flight Center |
| Dopravní prost?edky | |
| Nosná raketa | Big Joe 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
| Kosmická lo? Mercury | ||
|---|---|---|
 Ilustrace kosmické lodi s p?ipojenou záchrannou raketou | ||
| Popis | ||
| Vyrobce: | McDonnell Aircraft Corporation, St. Louis, Missouri | |
| úloha: | Suborbitální a orbitální pilotovany let | |
| Posádka: | jeden , pilot | |
| Rozměry | ||
| Vy?ka: | 3,51 m | |
| Pr?měr: | 1,89 m | |
| Objem: | 1,7 m3 | |
| Hmotnosti (MA-6) | ||
| Startovní: | 1,935 kg | |
| Na ob. dráze: | 1,354 kg | |
| P?i návratu: | 1,224 kg | |
| Po p?istání: | 1,098 kg | |
| Raketové motory | ||
| Návratovy (pevné palivo) x 3: | 4,5 kN | |
| Oddělovací (pevné palivo) x 3: | 1,8 kN | |
| RCS trysky (automat.) (H2O2) x 6: | 108 N | |
| RCS trysky (automat.) (H2O2) x 4: | 4,4 N | |
| RCS trysky (manual.) (H2O2) x 2: | 0-27 N | |
| RCS trysky (manual.) (H2O2) x 4: | 0-108 N | |
| Vykony | ||
| Vydr?: | 34 hodin (22 oběh?) | |
| Apogeum: | 282 km | |
| Perigeum: | 160 km | |
| Brzdné delta-v: | 483 km/h | |
Program Mercury (?i také Projekt Mercury) byl první americky pilotovany kosmicky program, ktery měl za cíl dopravit ?lověka na obě?nou dráhu Země a bezpe?ně ho navrátit zpět. Program probíhal v letech 1958 a? 1963. Prvotní plánování a vyvoj kosmické lodi Mercury probíhal pod dohledem organizace NACA, později pod nově vzniklou nástupnickou organizací NASA. Název programu pochází z ?ímské mytologie – b?h Merkur ?asto p?edstavoval symbol rychlosti.
Celkové náklady Programu Mercury dosáhly ?ástky 1,5 mld. USD.
Kosmická lo?
[editovat | editovat zdroj]Kosmická lo? poskytovala minimální vnit?ní prostor pro usazení jednoho astronauta. Vnit?ní ovládací prvky tvo?ilo více ne? 55 elektrickych p?epína??, 30 vícepolohovych jisti??, 35 mechanickych víceúrovňovych p?epína?? a dal?ího vybavení. Za letu se po?ítalo s automatickym ?ízením prováděnym za asistence pozemních stanic, s témě? nulovou pot?ebou zásah? astronauta. Automatizované systémy v?ak byly velice poruchové a proto se později p?ítomnost astronaut? ukázala jako rozhodující pro zdárné ukon?ení hned několika misí.
Tělo lodi mělo ku?elovity tvar. Na tupém konci byl umístěn tepelny ?tít, ktery zabezpe?oval bezpe?ny pr?let atmosférou p?i návratu na Zemi. P?i návratu musel odolat teplotám p?esahujícím 1600 °C. P?vodně byl ?tít vyroben z u?lechtilého berylia, ale pro vysokou cenu a technologickou náro?nost byl později nahrazen leh?ím ?títem z fenolové prysky?ice. Ta se prudkym ?árem odpa?ovala a tím ochlazovala a chránila zbytek kosmické lodi. Dvojity plá?? lodi byl vyroben z plechu titanové slitiny o tlou??ce 0,25 mm. Zvlá?tě tepelně exponovaná místa pak byla pokryta slitinou Rene-41 a beryliovymi pláty. Na boku lodi byl maly vstupní pr?lez, ktery byl po p?istání odhazován 70 pyro?rouby. Pro pozorování vněj?ího dění byla lo? vybavena dvěma okénky a na obě?né dráze dále naviga?ním periskopem.
Mezi dal?í systémy lodi pak pat?il systém dodávky elektrické energie vyu?ívající několika baterií s úhrnnou kapacitou 10,5 kWh a systém zabezpe?ení ?ivotních podmínek. Ten zásoboval astronaut?v skafandr ?istym kyslíkem o tlaku 0,3 atm a zaji??oval vhodné hodnoty teploty a vlhkosti pro ?p?e?ití“ astronauta a palubních p?ístroj?.
V pr?běhu po?áte?ních fází letu byla ke kabině p?ipevněna vě?i?ka s raketovym záchrannym systémem. Ten by v p?ípadě selhání nosné rakety oddělil vlastní kabinu a umo?nil její dopravu do bezpe?né vzdálenosti od rakety. Kabina by poté p?istála s pomocí padákového systému, podobně jako p?i návratu z kosmického letu. Raketa záchranného systému dosahovala tahu 231 kN po dobu 1 s. V p?ípadě správné ?innosti nosné rakety byl záchranny systém v pokro?ilé fázi letu odst?elován pomocí pomocného raketového motorku o tahu 3,6 kN.
Po navedení kosmické lodi na obě?nou nebo suborbitální dráhu docházelo k oddělení od rakety s pomocí t?í malych oddělovacích (posigrádních) raket o tahu 1,8 kN.
Samotná kabina nemohla provádět orbitální manévry. Byla vybavena jen systémem kontrolních trysek (RCS) ur?enych ke změnám orientace v??i Zemi p?ed vlastním p?istáním. RCS systém umo?ňoval jen jednoduché změny polohy (klopení, bo?ení, rotace). Kontrolní trysky byly pro vět?í spolehlivost zastoupeny zdvojeně pro automatizovany/manuální okruh ?ízení. Rovně? nádr?e pohonné látky, peroxidu vodíku, byly zdvojeny.
Pro zaji?tění návratu zpět na Zemi byla lo? vybavena t?emi brzdnymi (retrográdními) raketami na pevné palivo. Ty p?i tahu 4,5 kN po dobu 10 sekund sní?ily orbitální rychlost na dostate?nou hodnotu vhodnou pro p?istání. Pro sní?ení nárazu byly rakety zapalovány postupně po jedné v pětisekundovych intervalech. Pro úspě?né p?istání posta?ovala spolehlivá ?innost dvou ze t?í raket. Prázdny obal brzdnych raket byl p?ed vlastním vstupem do atmosféry odhazován od lodi.
Vlastní p?istání na vodní hladinu pak zaji??oval zdvojeny padákovy systém sestávající ze stabiliza?ního padá?ku o pr?měru 1,8 m, vypou?těného ve vy?i 6,4 km, a pak hlavního nosného padáku o pr?měru 20 m, vypou?těného ve vy?ce 2,9 km. P?istání bylo poměrně tvrdé (náraz 10 m/s), a proto se pro jeho ztlumení vyu?íval vzduchovy tlumicí vak vytvo?eny za pomocí tkaniny mezi tepelnym ?títem a dnem kabiny (nafukovanym krátce po otev?ení hlavního padáku).
Projektováním lodi se od roku 1958 zabyval konstruk?ní tym pod vedením Maxe Fageta. Vlastní vyroba poté probíhala v McDonnell Aircraft Corporation v St. Louis ve státě Missouri. NASA zadala zakázku k vyrobě 20 letovych exemplá?? lodi. Pět z nich nebylo pou?ito p?i ?ádném z let?. Dvě bezpilotní lodě byly zni?eny během letu. Jedna z lodí na konci pilotovaného letu skon?ila na dně oceánu (aby byla po 38 letech s velkou slávou nalezena a vyzdvi?ena). ?ást z vyrobenych lodí byla podrobena pozděj?ím p?estavbám a modifikacím, které p?edev?ím odstraňovaly technologické závady a nedostatky a umo?ňovaly del?í pobyt lodí na obě?né dráze.
Raketové nosi?e
[editovat | editovat zdroj]V rámci Programu Mercury byly pou?ity pro testy a vyná?ení kosmickych lodí z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě tyto nosi?e:
- Little Joe – 8 suborbitálních bezpilotních let?, 2 s opicemi. Testy záchranného systému.
- Redstone – 4 suborbitální bezpilotní lety, 1 se ?impanzem. 2 pilotované suborbitální.
- Atlas[1] – 4/2 suborbitální/orbitální bezpilotní lety, 1 orbitální se ?impanzem. 4 pilotované orbitální.
Nepilotované lety
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Vlastním pilotovanym let?m p?edcházelo témě? 20 bezpilotních zku?ebních let? jejich? úkolem bylo prově?it nově vyvinuté technologie první americké kosmické lodi. Vět?ina z nich byla provedena jen na suborbitální dráze, ostatní byly orbitální. Zdaleka ne v?echny z těchto let? byly úspě?né. ?ty? zku?ebních let? se zú?astnili astronauti z ?ádu primát?, kte?í absolvovali i pobyt v beztí?ném stavu.
| Jméno | Druh | Datum letu | Jméno lodi | Charakteristika |
|---|---|---|---|---|
| Sam | Makak rhesus (samec) | 4. prosinec 1959 | Little Joe 2 | vy?ka 85 km |
| Miss Sam | Makak rhesus (samice) | 21. leden 1960 | Little Joe 1B | vy?ka 15 km |
| Ham | ?impanz (samec) | 31. leden 1961 | Mercury-Redstone 2 | suborbitální let |
| Enos | ?impanz (samec) | 29. listopad 1961 | Mercury-Atlas 5 | 2 oblety Země |
Pilotované lety
[editovat | editovat zdroj]
Vyběr astronaut? pro Program Mercury probíhal mezi vojenskymi zku?ebními piloty, proto?e se p?edpokládalo, ?e kosmicky let a ?ízení budou nejvíce podobné ovládání bojového letounu.
Z prvotní skupiny 509 pilot? bylo po hrub?ím vyt?ídění vybráno 110 kandidát? budoucích let?. Po náro?nych testech pak z?stala skupina 7 pilot?, která byla v dubnu 1959 prohlá?ena za první skupinu astronaut? NASA je? budou pilotovat kosmickou lo? Mercury. ?esti z nim se to nakonec poda?ilo. Sedmy – Donald Slayton, byl pro zdravotní nezp?sobilost vy?azen (do kosmu se ale v roce 1975 p?ece jen podíval (program Sojuz-Apollo)).
| Astronaut | Datum letu | Délka letu | Nosná raketa | Jméno lodi | Charakteristika |
|---|---|---|---|---|---|
| Alan Shepard | 5. květen 1961 | 15min 22s | Redstone | Mercury-Redstone 3 (Freedom 7) |
První Ameri?an ve vesmíru, suborbitální let. |
| Virgil Grissom | 21. ?ervenec 1961 | 15min 37s | Redstone | Mercury-Redstone 4 (Liberty Bell 7) |
Druhy suborbitální let, potopení lodi po p?istání. |
| John Glenn | 20. únor 1962 | 4h 55min | Atlas | Mercury-Atlas 6 (Friendship 7) |
První americky orbitální let. |
| Scott Carpenter | 24. květen 1962 | 4h 56min | Atlas | Mercury-Atlas 7 (Aurora 7) |
První ru?ně ?ízené p?istání. |
| Wally Schirra | 3. ?íjen 1962 | 9h 13min | Atlas | Mercury-Atlas 8 (Sigma 7) |
První bezproblémovy let Mercury. |
| Gordon Cooper | 15. květen 1963 | 34h 20min | Atlas | Mercury-Atlas 9 (Faith 7) |
Poslední a nejdel?í let programu. |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VíTEK, Antonín; LáLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 337.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Mercury na Wikimedia Commons - (?esky) Projekt Mercury v Malé Encyklopedii Kosmonautiky
- (anglicky) The Mercury Project (Kennedy Space Center)
