广西电商发起公益活动助销陕西苹果
| Anglikánská církev | |
|---|---|
 | |
| Registrace v ?R | |
| Datum | (v ?esku neregistrována) zastoupena jako Farní obec Starokatolické církve v ?R pro vě?ící anglického jazyka. |
| Statutární orgán | |
| Název | král Karel III. |
| ?len | (arcibiskup canterbursky, od 2024 post uprázdněn) |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Rejst?ík církví a nábo?enskych spole?ností Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Anglikánská církev (anglicky Church of England, mimo Anglii vět?inou The Anglican Church) je mate?ská církev anglikánského spole?enství církví, která je v Anglii pod?ízena panovníkově moci.
Anglikánská církev je dnes p?ítomná v Anglii, Skotsku (Skotská episkopální církev) a Walesu (Církev ve Walesu) a jedná se o státní církev v klasickém smyslu. V jejím ?ele stojí britsky monarcha, ktery má titul Supreme Governor (nejvy??í panovník) nebo také Defensor Fidei (ochránce víry). Dále mají rozhodující vliv na dění v církvi dva arcibiskupové a biskupové 24 nejstar?ích biskupskych sídel, kte?í jsou zastoupeni ve Sněmovně lord?.
Mezi ?leny církve se dnes po?ítá ji? méně ne? polovina obyvatelstva Anglie a těchto ?len? nadále z?etelně ubyvá. D?vodem není jen postupující sekularizace britské spole?nosti, ale zejména krize a rozpad celé církve, její? jednotu rozbily spory o kně?ská a biskupská svěcení ?en a necelibátních homosexuál?. Církev od roku 1994 umo?ňuje kně?ské svěcení ?en, v roce 2014 její generální synod schválil i jejich biskupské svěcení.[1]
V církevních zále?itostech církvi p?edsedá arcibiskup z Canterbury jako?to primas, kterému v anglikánském spole?enství p?íslu?í také nejvy??í úcta. Anglikánská církev se skládá ze dvou církevních provincií, Canterbury a Yorku, které obsahují celkem 43 diecézí. V sou?asnosti k ní pat?í asi 25 milión? vě?ících,[zdroj?] anglikánská církev je tak největ?í církví anglikánského spole?enství.
Dějiny anglikánské církve
[editovat | editovat zdroj]Anglikánská církev tradi?ně vidí své po?átky v p?íchodu k?es?anství do Anglie (po?átky kolem roku 200), av?ak skute?ně samostatná anglikánská církev vznikla a? schizmatem s ?ímskokatolickou církví vyvolanym Jind?ichem VIII. roku 1534.
Vznik anglikánské církve
[editovat | editovat zdroj]Po?átek schizmatu le?í v nesouhlasu pape?e Klimenta VII. s anulací man?elství Jind?icha VIII. s Kate?inou Aragonskou, o ní? Jind?ich za?ádal roku 1527. Po po?áte?ních neúspě?ích reagoval roku 1529 anglicky král útokem na duchovní moc pape?e, nechal schválit zákon o svrchovanosti (Act of Supremacy) a vy?adoval vysokou pokutu od anglickych kně?í za údajnou nelegitimitu jejich ú?adu a ?ádal po nich uznání coby ochránce a nejvy??í hlavy. Církev v Anglii uznala za svou hlavu Jind?icha VIII. 11. února 1531,[zdroj?] ale během roku 1532 se Jind?ich stále sna?í o jednání s ?ímem.
Roku 1533 byl uzákoněn zákaz mo?nosti odvolání anglického kléru i laik? do ?íma ve věcech man?elství, desátk? a dal?ích zále?itostí; odvolacími autoritami se stali arcibiskupové v Canterbury a Yorku. Thomas Cranmer, nově dosazeny arcibiskup canterbursky, pak anuloval Jind?ichovo man?elství a Jind?ich se o?enil s Annou Boleynovou. Kliment VII. Jind?icha exkomunikoval.
Roku 1533 kone?ně Act of Submission definitivně zakázal kléru právo odvolání se do ?íma a fakticky tak ukon?il pape??v vliv na dění v Anglii. Jind?ich se stává nejvy??ím vládcem anglikánské církve. Jind?ichovi oddělení církve od ?íma umo?nilo také získat rozsáhlé majetky církve, zvlá?tě po vydání zákona o rozpu?tění klá?ter? (1536–1540).
Protestantizace církve
[editovat | editovat zdroj]Po oddělení od ?íma z?stávala církev za Jind?ichovy vlády nadále v zásadě katolickou a Jind?ich VIII. dokonce i nadále u?íval ?estny titul Defensor fidei (obránce víry), ktery mu ve 20. letech 16. století udělil pape? Lev X. za jeho spis proti Martinu Lutherovi. Av?ak hned zpo?átku dochází k ur?itému obrazoborectví, zru?ení poutí a poutních míst, omezení svátk? světc?. V liturgii do?lo pouze k malym změnám. Roku 1539 Jind?ich nechal uzákonit ?Act of Six Articles“, ktery zachoval katolické tradice. V posledních letech vlády dokonce Jind?ich zakázal protestant?m p?ístup na královsky dv?r.
Proto?e ke změně povahy církve v Anglii dochází v atmosfé?e protestantské reformace, dochází i v ní ke změnám. K velké změně liturgie v protestantském smyslu a k jejímu p?ekladu dochází v období panovnictví Jind?ichova syna Edvarda VI. (1547–1553) – a to p?edev?ím za vlády 1. vévody z Northumberlandu, Johna Dudleyho (1549–1553).
Kniha spole?nych modliteb (Book of Common Prayer), závazny text pro liturgii a modlitbu, jejím? autorem byl p?esvěd?eny protestant, canterbursky arcibiskup Thomas Cranmer, byla ve své první verzi vydána roku 1549. Edward Seymour, vládnoucí zemi za nezletilého Edvarda, se obával jak zahrani?ní intervence (p?edev?ím ze strany císa?e Karla V.) tak protest? odporu, a proto byla ?Book of Common Prayer“ velmi umírněná. To vyvolalo nespokojenost mezi v?emi vrstvami obyvatel – jak protestanty, tak katolíky. V oblasti Cornwallu a Devonu dokonce kv?li zavedení této nové doktríny vypuklo povstání (?Prayer Book Rebellion“), které musela Somersetova vláda vojensky potla?it.
A? roku 1552 za vlády vévody z Northumberlandu, byla anglickym parlamentem schválena Cranmerova druhá ?Book of Common Prayer“. Ta tentokrát p?edlo?ila silně protestantskou podobu církevních ob?ad? – mezi nejd?le?itěj?ími kroky obsahovala zru?ení transsubstanciace, stále p?ítomné ve verzi z roku 1549.
Krátké sjednocení s ?ímem
[editovat | editovat zdroj]Po Eduardu VI. nastoupila na tr?n katolická královna Marie I. (1553–1558). Odmítla změny provedené Jind?ichem i Edvardem a znovunastolila jednotu s ?ímem. Vzhledem k upalování protestant?, kterym se sna?ila o rekatolizaci země, jí dějiny obda?ily p?ízviskem Krvavá Marie.
Druhé schizma
[editovat | editovat zdroj]Po Mariině smrti zasedla na tr?n její nevlastní sestra Al?běta I. (1558–1603), která se ost?e stavěla proti pape?ově pravomoci v Anglii a znovu se pokusila o osamostatnění církve v Anglii. Al?bětu v?ak exkomunikoval a? pape? Pius V. 25. února 1570. Oficiálně se v?ak anglikánská církev oddělila od ?ímské ji? roku 1559, kdy Parlament uznal Al?bětu za svého nejvy??ího panovníka a obnovil zákon o svrchovanosti. Tého? roku se objevuje nové vydání Book of Common Prayer.
Puritánství a restaurace změn
[editovat | editovat zdroj]Během anglické revoluce (1649–1660) změnili vládnoucí puritáni dosavadní episkopální strukturu církve na presbyterální, av?ak zachovali p?itom princip státní kontroly nad církví. Po nástupu Karla II. roku 1660 dochází k restauraci episkopálních struktur v církvi a roku 1662 vychází nové vydání Book of Common Prayer.
Metodistická církev, oxfordské hnutí
[editovat | editovat zdroj]V 18. století se jako vysledek reformy církve Johna Wesleyho rodí metodistická církev. V 1. polovině 19. století rozkvétá v rámci anglikánské církve tzv. oxfordské hnutí, které nabyvá velkého vlivu a spolu s ním jsou posíleny katolické tendence v rámci církve (nejvyznamněj?ím p?edstavitelem hnutí byl John Henry Newman, ktery se později stává katolíkem).
Kně?ské a biskupské svěcení ?en
[editovat | editovat zdroj]V roce 1992 anglikánská církev schválila a v roce 1994 za?ala praktikovat kně?ské svěcení ?en, na?e? stovky jejích konzervativních kně?í a tisíce vě?ících církev opustily a p?e?ly p?edev?ím do ?ad ?ímskokatolické církve.
V listopadu 2012 na generálním synodu těsně nepro?el návrh, ktery měl umo?nit biskupské svěcení ?en. K jeho schválení bylo pot?eba dvout?etinové vět?iny hlas? ve v?ech t?ech komorách synodu. Zatímco u biskup? a duchovenstva změna pro?la, mezi laiky získala jen 64procentní podporu. Jak odcházející, tak nastupující arcibiskup z Canterbury, Rowan Williams a Justin Welby, p?itom pat?ili k zastánc?m změny.[2]
O dva roky později v?ak synod tuto změnu schválil. Pro svěcení ?en na biskupky hlasovalo 351 jeho ?len?, proti jich bylo 72, deset se zdr?elo hlasování. Změnu tak podpo?ilo mnohem víc ?len? synodu ne? pot?ebná dvout?etinová vět?ina. První biskupkou byla v závěru roku 2014 jmenována Libby Laneová.[3]
Teologie a nauka
[editovat | editovat zdroj]Anglikánská církev se sama pova?uje za ú?astnici jak reforma?ní, tak katolické tradice. Velmi byla ovlivněna principy protestantské reformace a nep?ijímá autoritu ?ímského biskupa, tedy pape?e. Zároveň má za to, ?e stojí v nep?eru?ené tradici apo?tolské v?eobecné církve. Praxí je církev bli??í ?ímskokatolické církvi ne? církvím protestantskym. Co do teologickych postoj? je církev poměrně konzervativní.
Anglikánská církev vě?í v jednoho Boha ve t?ech osobách: Otec, Syn a Duch Svaty. Za pramen víry pova?uje Bibli, Tradici a rozum. Vysluhuje sedm svátostí: k?est, bi?mování, Eucharistii, zpově?, kně?ství, man?elství a pomazání nemocnych. Hlavní zásady víry obsahuje Apo?tolské, Nicejsko-konstantinopolské a Ataná?ovo vyznání, 39 ?lánk? a Book of Common Prayer (Kniha ve?ejnych modliteb). Eucharistie je podávaná pod obojí zp?sobou a zpově? je soukromá (vyznání knězi) i obecná (hromadné rozh?e?ení celému shromá?dění). P?i liturgii jsou zachovány prvky jako oltá?e, svíce, obrazy, sochy, kadidlo, ornáty, biskupské insignie a podobně.
V roce 1931 Anglikánsky svaz církví (Anglican Communion) a Utrechtská unie starokatolickych církví uzav?ely tzv. Bonnskou smlouvu, tedy plné svátostné spole?enství.
Kromě tradi?ního st?edního proudu v církvi dlouhodobě existuje tzv. vysoká církev (High Church) a nízká církev (Low Church), které ka?dá up?ednostňují jiné d?razy. Praxe anglikán? je tedy r?zná – od těch, kte?í zd?razňují liturgii a svátosti a? po evangelikální a charismatické proudy.
Některé anglikánské církve světí na jáhny a kněze i ?eny (od roku 1992) a homosexuály, kte?í neslibují celibát. V roce 2014 schválila Církev Anglie i biskupské svěcení ?en.
Anglikánská církev v ?esku
[editovat | editovat zdroj]Roku 2000 se ?esky starokatolicky biskup Du?an Hejbal a anglikánsky biskup Gibraltaru John Hind dohodli na sdílení jurisdikcí pro byvalou anglikánskou obec v Praze. Podle dohody mezi Anglikánskou církví a Utrechtskou unií je ?esky starokatolicky biskup ordiná?em a anglikánská obec (Farní obec starokatolické církve v ?R pro vě?ící anglického jazyka) neztrácí svou kontinuitu se světovym anglikánskym spole?enstvím.[4]
-
Věková struktura Anglikánské církve v ?eské republice roku 2011
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ P?elom: Anglikáni v Británii schválili biskupské svěcení ?en. Christnet.cz [online]. 2025-08-08. Dostupné online.
- ↑ Biskupky v Británii nebudou, anglikánská církev to těsnou vět?inou zamítla, rozhlas.cz, 20. 11. 2012
- ↑ ?TK. Anglie má první anglikánskou biskupku. Hospodá?ské noviny (HN.cz) [online]. 2025-08-08 [cit. 2025-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Starokatolická církev v ?R ? Dohoda (starokatolíci a anglikání v ?R). www.starokatolici.cz [online]. [cit. 2025-08-08]. Dostupné online.
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]- Jind?ich VIII.
- Kliment VII.
- Seznam anglikánskych diecézí v Anglii
- Skotská episkopální církev
- Církev ve Walesu
- Anglikánská církev v Severní Americe
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu anglikánská církev na Wikimedia Commons
